Přípravy k opuštění člunu

Brzy už budeme muset člun opustit, říkal jsem si, a to znamená zbavit se všech zbytečností. V jole bude místo jen pro jídlo, vodu, světlice a pro nás. Ráno začneme třídit věci.

15. den
Sledoval jsem, jak se mrak pozvolna rozlézá a táhne noční oblohou, zhasínaje jednu hvězdu za druhou. Je to další okluzní fronta? Pozoroval jsem, jak se zpod člunu vynořují ryby a jedné jsem se i dotkl, když jsem jí chtěl chytit, ale vtom mi hlavou prolétla vzpomínka na žraloka, a hned jsem ruku zase vytáhl.

Co by kdo jedl

Večer jsme nevypili ani kapku vody, jenom dvojčata dostala trochu. Pod přibývajícími hvězdami jsme si pak povídali o dobrotách, které bychom si dali k snědku. Rozhodl jsem se pro čerstvý ovocný salát a zmrzlinu, Lyn si vybrala meruňkový kompot, Robin jahody, zmrzlinu a mléko, Douglas totéž co já, Neil zmrzlinu s čokoládou a Sandy čerstvé ovoce, zmrzlinu a mléko — konve ledově vychlazeného mléka. Když jsem pak později přebíral stráž od Douglase, popsal mi do všech podrobností lahůdku, kterou si vysnil za své hlídky. „Vezmeš ananasový meloun," vykládal, „odřízneš vršek, vybereš jádra a máš z něho jakousi mísu. Dáš meloun vychladit a dovnitř pak přijde kupa zmrzliny, na kterou nandáš jahody, maliny, pokrájená jablka, hrušky, pomeranče, broskve a grapefruity — takové ty sladší, no a taky třešně a hroznové víno, až je meloun úplně plný. Nakonec to poleješ citrónovým sirupem a ozdobíš strouhanou čokoládou a ořechy. No a potom," řekl se zasněným výrazem, „potom to sníš!" „Dám si taky jeden," řekl jsem a vzal mu z ruky plné boláků vylejvák. Pohlédl jsem na oblohu, na severovýchodě zamlžoval hvězdy jemný závoj cirostratu. „Tak se mi zdá, že by ráno mohlo sprchnout." Pocítil jsem, jak se mu ve tmě ulevilo. „Já to vydržím, i když nebude, táti," pronesl rozvážně. Začal jsem mechanicky vylévat vodu.

Želví anatomie

Značně osvěžený jsem se začal dobývat do želvy, a dokonce i se zlomeným nožem jsem to dokázal mnohem rychleji než napoprvé, jednak proto, že tahle byla menší, jednak proto, že byla i mladší a neměla tak tvrdý krunýř. Hodně mi také pomohlo, že jsem se už vyznal v želví anatomii. Obloha byla toho odpoledne blankytně modrá a naše poloha, vypočítaná na 500' severní šířky a 250 mil západně od Espinosy, udávala, že jsme se dostali do oficiálních hranic pásma tišin. Tohle tedy mělo být typické počasí Koňských šířek? Měla přece jen pravdu „Píseň o starém námořníkovi", když tvrdila, že „voda, voda kolkolem a k pití kapka ne"? Zbývaly nám čtyři plechovky, z toho jedna se zpola mořskou, a kdyby ještě v některé z ostatních bylo pod míru ... ale co, třeba zas chytíme nějakou želvu. Přejel jsem očima člun a tělesné pozůstatky Robina a Robertsonovy rodiny. S vodou zvrásněnou kůží, pokrytou vředy a živými skvrnami vyrážky, leželi nehybně na dně člunu a jen občas se vzchopili, aby vybrali vodu, ale ani k tomu se moc neměli, neboť voda v žáru dne příjemně chladila. Pod skrovnou vrstvou masa zřetelně vyvstávaly kosti, za několik posledních dní jsme zhubli požehnaně a náš zdravotní stav rychle chátral. Člun nás svými nároky na tělesné síly pomalu vraždil. Douglas na mne pohlédl přes vodu. „Myslíš, že dneska v noci zaprší, táti?" Pokrčil jsem rameny a zdvihl oči k nebi, ani obláček. „Počítám, že by mohlo," řekl jsem. „A myslíš, že bude pršet?" nenechával se odbýt. „Proboha, Douglasi, já přece nejsem prorok," řekl jsem popuzeně. „Počkáme a uvidíme." Jeho oči vysílaly z hlubokých prolák-lin pod obočím beznadějné pohledy do všech stran modré mořské pláně. Jak jsem ho mohl utěšit, když věděl stejně dobře jako já, že nemusí pršet třeba celý týden a že bychom do té doby všichni zemřeli. „K odpolední svačině bude čerstvá želva, něco z ní vysajeme," řekl jsem. Kdoví, třeba by se dalo žít jen o želvách.

Pijeme krev

Pozdvihl jsem plný ke rtům a opatrně ochutnal. Krev nebyla ani trochu slaná! Zaklonil jsem hrnek a vypil ho do dna. „Lahoda!" vykřikl jsem. Měl jsem pocit, jako bych se právě napil elixíru života. „Tumáte, pijte," a podal jsem plný vylejvák želví krve, bylo jí aspoň půl litru, do člunu, aby se napili ostatní. Lyn se mi potom svěřila, že měla strach, aby nás nemusela nutit do pití, a že jsem vypadal naprosto odporně, jak jsem do sebe obracel krev a kapala mi z vousů. Nevím, jak jsem vypadal, ale rozhodně chutnala dobře, a podle toho, jak ostatní mého příkladu následovali, bylo zřejmé, že jí také přišli na chuť. Podal jsem do člunu další půllitr, a třebaže se část krve srazila, než jsme ji stačili vypít, sedlinu jsme vyškrabali a použili jí jako omáčky k sušenému želvímu masu a rybám.

Želva

Ke snídani jsme vypili po doušku vody a zřekli jsem se jakékoli suché potravy, abychom hodnotu vody nesnížili, a potom jsem přelezl na jolu, abych se pokusil ulovit dorádu. Žár slunečních paprsků do hlavy byl jako rány klackem, ústa vyschlá jak ještěrčí káže se zdála plná oteklého jazyka a sebemenší námaha mě zbavovala dechu. Chopil jsem se oštěpu, ale všechny dorády, jako by věděly, že po nich pasu, pluly hluboko pod hladinou. Náraz do zádě člunu upoutal Sandyho pozornost. „Želva!" zaječel. Tahle byla mnohem menší než první. Velice opatrně jsme ji chytili a dopravili přes palubu člunu — Douglas hlídal zobák a ostatní její ostré drápy, aby neprotrhla tkaninu — ke mně na jolu, kam jsem ji už dostal bez potíží. Obalil jsem kolem zlomené čepele kus náplasti a podřízl jsem jí krk. „Chytej krev," zavolala na mne Lyn z člunu. „Trochu jí klidně můžeme vypít." Podržel jsem pod štědrým proudem krve hrnek z plastické hmoty, a jakmile byl plný, nahradil jsem ho dalším.

Díry ve člunu

Zvykl jsem si už obejít se beze spánku, ale téhle noci nikdo z nás ne a ne, usnout, a naši nejmladší si takovou ztrátu sotva mohli dovolit. Naslouchali jsme Lyn, jak vypráví dvojčatům o domku na průplavu, o slepicích, králících, zahrádce, o všem, co by odvedlo jejich myšlenky od rozjímání nad nedostatkem nejvzácnějšího z minerálů — vody. Uprostřed noci jsme ne-; chali kolovat páchnoucí žlutou břečku, každý si trochu usrkl a malovali jsme si, jak se procházíme krásnými chladnými zahradami, plnými ovoc-, ných stromů a zurčivých fontán. Qštěp byl připraven k použití, ráno se jím pokusím ulovit dorádu (zkusil., bych to býval ještě v noci, ale úhel vrhu se dal potmě těžko odhadnout)!Překrásná hvězdná noc rozsévala zářící jiskry na poklidné mrtvé vlny, probuzené teď již vzdáleným pasátem, a jakoby se našemu mdlému zápasu o holou existenci vysmívala; jak snadné by bylo splynout s nocí. Foukali jsme, co nám stačil dech a nepřetržitě vybírali vodu z předního oddílu, a když Sandy objevil díru, kterou teklo do zadního, celou obklopenou průsvitně tenkou tkaninou, pocítil jsem, že je to začátek konce člunu. Věděl jsem, že tuhle díru se mi nejspíš ucpat nepodaří, ale kdybych ji nechal být, určitě by nám při příští bouři roztrhla notný kus dna. Udělal jsem zátku a zastrčil ji do otvoru, v ruce připravenu náplast, abych ji ještě přele-pil, když bude sedět. Díra se rozšklebila a do zadní části se nahrnula voda. Znechuceně jsem zátku zatlačil až do konce a zamezil přítoku vody aspoň natolik, aby se dala vybírat, ale bylo jasné, že teď už si od vylévání vody z obou konců neodpočineme ani na chvíli. Nemluvě o nepohodlí, mojí jedinou skutečnou námitkou proti opuštění člunu bylo, že bychom se tak zbavili ochrany, kterou nám skýtala střecha, a umínil jsem si, že přijdu na způsob, jak střešní plachtu připevnit k jole a získat tak opět kryt před sluncem, kdybychom člun přece jen museli opustit.

250 mil od Espinosy

Naše poloha v pravé poledne byla 445' severní šířky a 250 mil na západ od Espinosy a přestože teplota moře byla dost značná, stále jsem ještě nebral v úvahu odchylku východním směrem, maje na paměti, že pro nás bude lepší, když zemi spatříme dříve, než jsme očekávali, než později; nezačnu s ní počítat, dokud si nebudu stoprocentně jistý, že jsme unášeni proudem. Po dalším neúspěšném pokusu zamezit pronikání vody do člunu jsme dofoukali vzduchové komory spojenými silami, když každý třicetkrát fouknul z plných plic do hadičky a předal ji dalšímu. Na nebi se opět začal shlukovat těžký kumulus a pravděpodobnost deště silně vzrostla. Douglas, který vkládal do práce všechnu svoji energii, padal únavou a temné kruhy pod očima prozrazovaly naprosté vyčerpání fyzických zdrojů. Zdálo se mi, jako bych za jeho propadlými lícemi viděl stín smrti. Lyn se cílevědomě činila na protějším konci člunu, kde chystala dvojčatům pár soust přídavku z železných zásob a pečlivě balila krabice zpět do nepromokavých vaků. Úzkostlivě jsme sledovali, jak všude kolem nás spadají dešťové spršky, v jednu chvíli jsme jich napočítali dokonce deset, ale všechny se nám vyhnuly a k večeři jsme otevřeli další plechovku vody: byla plná jen z poloviny! Zbývaly nám ještě tři litry a litr poloslané, odporné břečky.

Sušení ryb

Kdyby nezačalo pršet, přišla by nám voda, klerou ryby obsahovaly, náramní vhod. Příděl vody budeme muset ovšem beztak snížit. Pohrával jsem si s myšlenkou, že bychom ji dělili na stejné dávky, které by každému zaručily icho poctivý podíl, ale cítil jsem, že pokud to jen bude možné, měli bychom se. tomuto kroku raději vyhnout. (Jasně, když nemám vodu, budu sušit potravu.. Snad to co jde je potřeba zkonzumovat právě s maximálním obsahem vody ne?)

Všichni musíme dělat věci, které se nám nelíbí

Ve svých dvaadvaceti letech byl, tak trochu i vlastní zásluhou, typickým produktem osmiletého výchovného systému, který nedával studentům takřka žádnou příležitost osvojit si hlavní zásady fyzické existence a vrhal je do života zcela nepraktické, domýšlivé, s hlavou plnou prefabrikovaných vědomostí, které jsou asi stejně užitečné jako chodit s motovidlem na hrdličku, když jsou v sázce lidské životy. Mrzelo mě, že právě my musíme být katalyzátorem, otevírajícím jeho mysl realitě, ale doufal jsem, že jeho cit pro spravedlnost (Robin se nás vždycky snažil usmířit, když jsme se s Lyn dostali do křížku) a střízlivá dobrá povaha napomohou jeho soudnosti. Pohlédl jsem na něho — „Všichni musíme dělat věci, které se nám nelíbí, Robině, zvlášť teď. Kdybys zůstal odkázán na svůj vlastní rozum, byl bys už dávno v pánu." Otevřel ústa, aby něco namítl, ale zarazil jsem ho zdviženou rukou. „Jestli někdo z nás zemře jen proto, že se ti nechtělo splnit nějaký příkaz, zabiju tě!" Jeho vyděšené oči mi visely na tváři. „To není pohrůžka, Robině, ber to jako slib," dodal jsem. Mohl poznat, že to myslím vážně.