Svítání

Svítání pozvolna odkrylo pochmurnou oblohu, typickou pro počasí pásma tišin, a náš zrak, poslušen tvrdších příkazů sebezáchovy, hledal ie všeho nejdřív horizont, moře a jolu, pátraje po dešti, nebezpečí a potra-vč. Vrátili jsme se se Sandym do člunu, kde Robin, seč mu dech stačil, dofukoval zadní oddíl člunu, který zoufale splaskl tak, že se obloukovitá opera přístřešku bezmála dotýkala podlážky. Střídali jsme se ve foukání, dokud opera zase nezpevněla, ale přestože jsem člun zvenčí pečlivě ohledal, na žádnou jinou díru než na tu nepřístupnou jsem nepřišel; pravděpodobně se zvětšovala, ale poněvadž jsme se k ní nemohli dostat, nezbývalo než dohušťovat člun častěji. Pravidelné ranní vybírání vody a sušení mokrých přikrývek nám se zhor-šujícíftii se podmínkami zabíralo stále více času a i ty nejmenší práce jsme teď vykonávali mnohem pomaleji než dříve. Lyn se do nás musela rázně obout, abychom jí vůbec pomohli s ranním úklidem člunu a mohla ošetřit naše rány. Vytřela nám z očí hnis, a když nás pak s láteřením popoháněla k jinak běžné hygieně a tělocviku, bručeli jsme a vztekle štěkali. Rozpršelo se a začali jsme jásat, ale brzy jsme opět zmlkli, neboť trhající se sloha shodila naprosto nevydatnou spršku, která sotva navlhčila střechu; hadičkou z dešťové jímky neprotekla ani kapka. Lyn se ještě jednou pomodlila za dostatek deště, aby nás udržel při životě, a když se pak mraky roztrhaly a táhly pryč, udělal Robin plytkou a nevhodnou poznámku o síle Lyniny modlitby. Pocítil jsem, jak se ve mně nad těmito projevy nesnášenlivosti zdvihá zlost a měl jsem co dělat, abych na Robinovu drzost nereagoval nějakou ukvapeností, ale pak jsem se spokojil s poukazem, že svoboda pobožnosti je stejně důležitá jako svoboda bezbožnosti, a že by nás tedy mohl svých nechutných připomínek ušetřit. Robin, zasažen spíše důrazem mého tónu než slovy, na mne upřel vyjevený pohled a Lyn se za svou hrubost omluvil.

Pevný člun tlačí do zad

Řezbařil jsem, dokud se nesnesl soumrak a dřevo kolem výběžku prvního ozubu nebylo vyhlazeno po vláknu a nemělo pěkný aerodynamický tvar. Do špičky jsem proti sobě vyřezal dva vruby, určené pro hřebíky, jež ji měly zpevnit. Prostor ke spaní se teď velmi zúžil, když jsme se ukládali nahoru na vzduchové komory, abychom unikli vodě na dně člunu, a rozhodl jsem se tedy ulehčit situaci tím, že přespím v jole. Sandy přišel za mnou, a když jsme se natáhli v tvrdém sklolaminátovém trupu, uvědomili jsme si, že nafukovací člun byl k našim kostem přece jen shovívavější, a když jsme se balili do pokrývek z plachtoviny, že také teplejší. Strávili jsme neklidnou noc, hledajíce neustále trochu pohodlí pro choulostivá, puchýři posetá těla, až posléze těsně před svítáním jsme odespali několik veršů vyčerpané dřímoty. Ostatní na člunu, poháněni tyranií jediné alternativy přežití, pokračovali v koloběhu dofukování a vylévání vody.

Tvorba oštěpu

Druhou Lucette už pro ně žádná loď nikdy nebude, ale byli pevně rozhodnuti, že až vyrostou, budou se na své vlastní plachetnici plavit kolem světa, jako ta australská dvojčata na keči Metung, s nimiž jsme se seznámili při zastávce na Jamajce. Lucette bude žít v paměti dvojčat dále a do smrti budou vzpomínat na její vznešené obrysy a robustní konstrukci. Pobouřilo je, že necestujeme kolem světa, jak jsme původně slibovali, ale cítil jsem, že hlavní cíle cesty se naplnily, že se jejich myšlenkový obzor rozšířil, neboť se už nebáli setkávat s lidmi, jejichž jazyk a zvyky se lišily od jejich, ani si o nich nemysleli, že když jsou odlišní, jsou také méněcenní. Robin urputně funěl do vzduchové komory počínal si alespoň dvakrát zdatněji, než když to zkoušel poprvé, ačkoli měl ještě pořád co zdokonalovat, jeho roli potom převzaly Douglasovy měchy a záklopka se okamžitě rozkvičela, jak mohutnými vdechy vháněl vzduch do hadičky. Vzduchová komora se zaoblila a zpevněla a klenutá opora přístřešku se pod zvýšeným tlakem opět napřímila. Bylo pozdní odpoledne. Kdyby se houbovitý kumulus uráčil zamířit naším směrem, mohli jsme čekat déšť. Vzal jsem rukojeť druhého pádla a přelezl s ní na Ednamair, kde jsem z jedné bedýnky odlomil prkýnko a začal vyřezávat špici oštěpu, k níž jsem pak hodlal připevnit rukojeť pádla.

Stará dobrodružství

Od pátrání po díře v zadní části gumového člunu jsme upustili a skoro celé dopoledne jsme hráli „dvacet otázek" a povídali si o jídle. Robin popisoval svoje čundrání po Irsku a já vykládal o tom, jak jsem jako kluk skautoval, o táboření a výpravách do skotských highlands. Dvojčata se pohotově vcítila do našich dobrodružství a překlenula léta našeho věkového odstupu můstkem současného kamarádství. Oba kluci se teď, když byla Lucette ta tam, toužili vrátit zpátky k svému starému životu v Británii, a dychtivě naslouchali dobrodružstvím městských kluků na venku, jako by sami na venkově nikdy nežili.

Mimo Humboldtův proud

Naše poloha na 4° severní šířky a 250 mil západně od Espinosy se zdála odpovídat počasí, které se nás drželo. Okluzní fronty, táhnoucí nad našimi hlavami od Koňských šířek na jih, byly stále častější, a ačkoli déšť nám i nadále zůstával odepřen, bylo to pro nás radostným znamením. Deště už nemohou být daleko a jistě se k nim blížíme! Teplota mořské vody za posledních čtyřiadvacet hodin vystoupila přinejmenším o deset stupňů, což bylo důkazem, že jsme se definitivně vymanili z Humboldtova proudu, a přestože jsem si před severní šířkou 5° 30' nemohl být ještě jist, zda jsme se už ocitli v protiproudu, mohl jsem alespoň ve svých přibližných výpo­čtech přestat počítat s odklonem západním směrem. Středně silný vítr nás hnal vytrvale na sever průměrnou rychlostí čtyřiadvaceti mil denně a s ohledem na rychlost a směr místních proudů jsem doufal, že ve dvou dnech můžeme být v oblasti Koňských šířek. Přízrak žíznivého týdne nám naháněl větší hrůzu než jakékoli jiné nebezpečí, neboť nedostatek vody nás oslaboval a znemožňoval každou práci, nechávaje nás při sebemenším vy­pětí bezmocně lapat po dechu. Matně jsme věděli, že jakmile proces dehyd­ratace jednou započne, dá se těžko zvrátit a náprava rozhodně není jen záležitostí vyšších dávek vody, když je jí opět dostatek.

11 den ráno

Moje ranní prohlídka joly, po krušné noci plné zmítání a převalování, osychání a nového provlhání, začala objevem, že kanystr s benzí-I nem během noci zmizel. Nikdo z nás si nepovšiml, že odplouvá, a ačkoli Jjsem si říkal, že jsme ho mohli použít na vodu, nebyla to nijak tragická | ztráta a krátce poté ji zmírnil nález dvou létajících ryb. Cenili jsme si těchto chutných soust stejně jako dorád, a pokud kolem nás byly létající 1 ryby, znamenalo to, že jsou zde i větší kousky. Pravda, zatím jsme ještě nevěděli, jak je ulovit, ale vždycky mohla do joly skočit další a kromě toho j jsem se hodlal pustit do výroby oštěpu. Po snídani, k níž jsme snědli poslední citrón a zbytky zkažené cibule, jsem přešel na Ednamair, vyházel oškrabky z želvího krunýře a pečlivě vyčistil vnitřek joly od želví krve, která ještě tu a tam ulpívala. Nakonec Douglas jolu pořádně vydrhl a potom jsme sušené maso a ryby uložili do jedné z bedýnek a přiklopili jako víkem želvím krunýřem. Ted už mohlo klidně sprchnout, byli jsme připraveni a už toho bylo také zapotřebí, neboť naše zásoba čerstvé vody se opět snížila jen asi na šest litrů, a kdyby nad námi nepřešla další aktivní fronta, museli bychom naše dávky snížit.

Problémy ze slané vody

Nepřetržitý kontakt se slanou vodou zhoršoval ekzém, jímž jsme trpěli a všem vyrážely další a další puchýře, na rukou i na nohou, ramenou a hýždích. Obzvláště bolestné bylo, když přišly do styku s terylénovou plachtou, nebo jinými hrubými předměty, a bylo nabíledni, že pokud se nám nepodaří uchránit se před mořskou vodou a zastavit, rozšiřování vyrážky, budeme zakrátko čelit další zdravotní kalamitě. Stále jsme ještě kousek po kousku prohlíželi člun, když denní světlo pohaslo a nadešel čas uložit se k další nepohodlné noci, za níž vytrvalé šplíchání vylejváku ustávalo jen tehdy, když hlídka přestala vybírat vodu, aby dofoukla vzduchové komory.

Problémy ze slané vody

Nepřetržitý kontakt se slanou vodou zhoršoval ekzém, jímž jsme trpěli a všem vyrážely další a další puchýře, na rukou i na nohou, ramenou a hýždích. Obzvláště bolestné bylo, když přišly do styku s terylénovou plachtou, nebo jinými hrubými předměty, a bylo nabíledni, že pokud se nám nepodaří uchránit se před mořskou vodou a zastavit, rozšiřování vyrážky, budeme zakrátko čelit další zdravotní kalamitě. Stále jsme ještě kousek po kousku prohlíželi člun, když denní světlo pohaslo a nadešel čas uložit se k další nepohodlné noci, za níž vytrvalé šplíchání vylejváku ustávalo jen tehdy, když hlídka přestala vybírat vodu, aby dofoukla vzduchové komory.

Díry ve člunu

Odpoledne vytlačila zátku ve dně člunu voda, která se teď nahrnula do předního oddílu mnohem větším otvorem. Nakonec jsme ho ucpali tak, že jsme do díry napěchovali instruktážní příručku z joly, zhotovenou z nepromokavého materiálu, což bylo pro ni docela obstojné použití, a zatímco Robin opět vybíral přední část do sucha, uvažoval jsem, jak dlouho ještě potrvá, než bude člun zcela k nepotřebě a naše životy zůstanou odkázány na Ednamair. Nepochyboval jsem ani v nejmenším, že k tomu posléze dojde, ale představa, že nás šest se bude muset vtěsnat a žít v omezeném prostoru dvoumetrové loďky spolu se všemi zásobami jídla a vody a předměty naší výstroje, mne naplňovala hrůzou, neboť při nejmenším porušení rovnováhy by se přes nízký volný bok vlilo do joly moře. Kapokem naplněné záchranné pásy jsme používali jako polštáře, nebo jsme je pokládali pod sebe, abychom nemuseli ležet v kalužích vody, která se za noc v člunu nasbírala, ale byly už tak nasáklé vodou, že jsem je raději přenesl do joly a rozložil mezi lavičkami, aby zase proschly. Mezitím jsme se znovu dali do hledání děr, poněvadž někde v zadní části musela být další, kterou jsme dosud nelokalizovali, ale která nám působila značné tělesné nepohodlí. Rozhodl jsem se odpárat z člunu plátěné bočnice, neboť jinak bychom nenašli díru, která byla někde pod nimi. Hned jsme se pustili do práce, abychom byli do setmění hotovi. Použili jsme tuponosého člunového nože, abychom náhodou neprořízli vzduchové komory.