Další déšť

Když jsem se uložil k odpočinku, uvažoval jsem o té změně větru o 180° a o tom, jak by asi dopadla loď s ráhnovými plachtami, zaskočená takovouhle bouří a pravděpodobně připravená o stěžně... a potom jsem to pustil z hlavy. Určitě by na tom nebyli hůř než my! Oblačno počasí s občasnými přeháňkami nás provázelo po celý den, vítr se od jednotlivých poryvů zvedl do silného větru, ušlehávajícího vrcholky vln do smetanové pěny, aby pak prudký déšť rozdováděné vody opět zpohlavkoval do poklidné ukázněnosti. Odhadoval jsem, nebo lépe řečeno naslepo hádal, naši poslední polohu jako 6° 50' severní šířky a 240 mil západně od Espinosy, neboť o našem kursu a rychlosti jsem v noci často neměl nejmenší ponětí. Douglas vedl loď celý den a dvojčata vybírala vodu, takže Lyn, Robin a já jsme mohli podřimovat. Během odpoledne zatáhl oblohu na severu opět temný, výhružný mrak a valil se k nám, přinášeje s noční tmou déšť, ve srovnání s předchozí nocí jen průměrný liják, ale dost hustý, abychom s Robinem vylévali vodu jako roboti (vítr nefoukal, takže řídit jolu nebylo zapotřebí) a Lyn nás přitom zahřívala masážemi. Douglas s dvojčaty odpočívali po celodenní práci na přídi a chvíli po večeři, ke které jsme měli sušené želví maso, několik posledních vajíček a libovolné množství vody (dvojčata dostala navíc „nášup" z nouzových zásob, který jim Lyn připravovala každý večer), všichni tvrdě usnuli.