Další želva

Moře se v klidu večera opět uklidnilo a vlny podél nízkého volného boku Ednamair přestaly bryndat přes pažení, takže odpadla práce s vybíráním vody. Stále jsme si pochvalovali, že se nemusíme lopotit s věčným dohušťo-váním člunu, a naše zbědované údy už tolik nebolely a nepodebíraly se. Po klidnější noci, během níž jsem prospal celé tři hodiny, což na mne v oněch dnech bylo mimořádně dlouho, neboť má obvyklá dřímota nepřesáhla nikdy hodinu (Lyn také spala málo, zato chlapci zařezávali, jak jim to jen čas a pohodlí dovolily), nám povlovný rozbřesk přinesl další želvu. Jako obvykle následovala zuřivá strkanice, protože se pro ni jednak muselo vyklidit místo, jednak jsme se museli přemístit, když jsme ji chtěli vytáhnout na palubu. Sandy si vzal do hlavy, že nám dneska pomůže, a Lyr, si tedy vlezla na příď k Neilovi. Když byli všichni na svých místech, přitáhli jsme želvu, tentokrát pořádného macka, k jole. Sekala zobákem a mlátila kolem sebe drápatými ploutvemi, až jsme ji s Douglasem převrátili na záda a šoupli na palubu, zatímco Robin a Sandy nás na protější straně vyvažovali. Od břišního krunýře jí odpadla asi dvaceticentimetrová remora a divoce sebou pleskala na dně joly, ale třebaže jsme toho rána žádnou létající rybu nezískali, nikdo z nás se nedokázal přimět šedivé, rosolovité maso přísavné remory pozřít.