11 den ráno

Moje ranní prohlídka joly, po krušné noci plné zmítání a převalování, osychání a nového provlhání, začala objevem, že kanystr s benzí-I nem během noci zmizel. Nikdo z nás si nepovšiml, že odplouvá, a ačkoli Jjsem si říkal, že jsme ho mohli použít na vodu, nebyla to nijak tragická | ztráta a krátce poté ji zmírnil nález dvou létajících ryb. Cenili jsme si těchto chutných soust stejně jako dorád, a pokud kolem nás byly létající 1 ryby, znamenalo to, že jsou zde i větší kousky. Pravda, zatím jsme ještě nevěděli, jak je ulovit, ale vždycky mohla do joly skočit další a kromě toho j jsem se hodlal pustit do výroby oštěpu. Po snídani, k níž jsme snědli poslední citrón a zbytky zkažené cibule, jsem přešel na Ednamair, vyházel oškrabky z želvího krunýře a pečlivě vyčistil vnitřek joly od želví krve, která ještě tu a tam ulpívala. Nakonec Douglas jolu pořádně vydrhl a potom jsme sušené maso a ryby uložili do jedné z bedýnek a přiklopili jako víkem želvím krunýřem. Ted už mohlo klidně sprchnout, byli jsme připraveni a už toho bylo také zapotřebí, neboť naše zásoba čerstvé vody se opět snížila jen asi na šest litrů, a kdyby nad námi nepřešla další aktivní fronta, museli bychom naše dávky snížit.