Sprcha, hry a myšlenky na jídlo

Ležel jsem u průlezu do člunu a ochlazoval si předloktí v chladné slané vodě prýštící dovnitř podlážkou, když jsem náhodou nahmatal plátěnou zátku. Hbitě jsem ji vytáhl a do člunu se nahrnula voda. Robin polekaně vyskočil. „Hybaj, budeme se koupat! Jdeš první!" Naplnil jsem vylejvák studenou mořskou vodou a polil jsem ho — „Bože, to je báječné!" Dováděli jsme v osmi centimetrech mořské vody v přední části člunu jako děti. Splíchal jsem vodu na jednoho po druhém, jak se přicházeli vyráchat v zatopeném předku, a poléval jim hlavy chladivým čůrkem. Koupání v okolí člunu bylo vzhledem k přítomnost žraloků příliš nebezpečné, ale nebylo důvodu, proč bychom si nemohli dopřát sprchu. Když konečně Robin pořádně zmáčel i mne, zastrčil jsem zátku zpátky a vodu jsme zase vybrali. Cítili jsme se jako znovuzrození a Lyn s dvojčaty se chopili tužky a kusu plachtoviny a začali plánovat skleník, v jakém chtěli pěstovat rajčata, až se zas vrátí do Leeku v rodném Staffordshiru. Douglas se obíral představou pečeného králíka, kterého sice jakživ neviděl, ani neochutnal, nicméně byl pevně přesvědčen, že to musí být ideální jídlo. Začali jsme se vážně bavit o potravě, a to nejen o jejím požívání, ale i o pěstování různých potravin a jejich kuchyňské přípravě do nejmenších podrobností, což přivedlo Robina a Douglase k maratónu paměťové hry „nákupní seznam paní Brownové", který dosáhl úctyhodného počtu dvaatřiceti položek, než Robin zvítězil (hlavně zásluhou nákupu jakési knihy o statistice s nevyslovitelným názvem). Měl jsem pocit, že jejich mysli příliš neutrpěly, třebaže jim už dost zřetelně vystupovala žebra.