Horký den

Teplota moře stoupla o několik stupňů, což bylo očekávaným znamením, že jsme se konečně vymanili z Humboldtova proudu, ale naše poloha v pravé poledne se po noci strávené na dryfkotvě a v relativně klidném počasí oproti předchozímu dni změnila jen nepatrně. Zanesl jsem ji tedy do mého „lodního deníku" jako 3° severní šířky a 240 mil od Espinosy, tak jako den před tím. (Můj původní lodní deník vzal samozřejmě za své spolu s Lucette, ale vedl jsem si útržkovitý deník na okrajích stránek instruktážní příručky.) Čas od času jsem během odpoledne přelézal na Ednamair, abych želví maso obrátil a část jsem ho rozvěsil na stěny. Poněvadž jsme teď měli zájem jak na suchém počasí, tak na jeho opaku, utěšovali jsme se v žáru dne myšlenkou, že aspoň želvímu masu je to ku prospěchu, když už my strádáme. Hlídky měly navíc dvojnásob dobrý důvod vyhlížet přeháňky, neboť maso bylo třeba chránit před deštěm. Douglas s Robinem pátrali opět po příčinách přibývání vody v gumovém člunu, a když objevili dírku, která vznikla v prořídlé tkanině, ucpali ji smotkem bavlněné příze, přítok vody se sice zmenšil, nicméně přesto zcela neustal. Vzduchové komory za horkého dne ztrácely rychle tlak, takže se musely neustále dohušťovat, měl-li člun zůstat co nejtvrdší a neprodřít se ustavičným prohýbáním a třením.