Budeme bojovat a vytrváme

Vzrušeně jsme hovořili o novém příspěvku do spíže. Lyn kdesi slyšela, že želví játra se jíst nedoporučují, a rozhodli jsme se tedy, že se vnitřností raději zřekneme, než abychom riskovali nějaké onemocnění. Ještě před čtyřiadvaceti hodinami bych na podobnou řeznickou práci neměl žaludek, ale zákony přežití vstoupily v platnost a první jejich pravidlo: "nejschopnější přežívá, nejslabší jde ke zdi" teď bylo naším životním krédem. Budeme bojovat a vytrváme, a nejsou-li snad naše reflexy stejně rychlé jako reakce zvířat a ryb kolem nás, jsme přece vyzbrojeni lstivostí a praxí naše zkušenosti porostou. Vítr během večera postupně zesílil a moře kolem člunu se opět rozburá-celo. Neklidně jsme se uvnitř kroutili a převalovali, hledajíce nějakou pohodlnou polohu, neboť pouze dvojčata byla tak malá, že se mohla natáhnout na podlážku v celé své délce. V prohlubních vytlačených našimi kyčle-mi a lokty v nahuštěném gumovém dně se sbírala voda a funění hlídky, dofukující vzduchové komory, se pro nás, kteří jsme se pokoušeli usnout, stalo dalším přirozeným nočním zvukem. Pro toho na hlídce to znamenalo vyčerpávající koloběh vylévání vody a dohušťování člunu, od kterého bolela ústa, do rukou chytaly křeče a na dlaních, chodidlech, nohách, pažích a hýždích pálily drobné puchýře, předzvěst boláků ze slané vody. Někdy nám vybyla i chvilka rozhlédnout se po lodích!