Loď co proplula kolem

Tři míle je vzdálenost dost značná, ale za takovéhoto podmračného dne a na pozadí dešťové clony by nás měli lehce zahlédnout. Přešplhal jsem do joly a Douglas mi podal rakety a ruční světlice. Ruce se mi třásly, když jsem roztrhával obal padáčkové rakety, a s němou prosbou k nebesům, aby vzplála, jsem zastrčil roznětku do zápalníku. Raketa zaprskala, zasyčela a pak s jekotem vystřelila po obloukové dráze vysoko nad člun a její růžové hořčíkové světlo se zvolna, ve spirále snášelo dolů, zanechávajíc po sobě na obloze stopu kouře. Nemohli je nevidět. Chvíli jsem čekal a pozoroval, zda loď mění kurs, a potom jsem zapálil ruční pochodeň a podržel ji vysoko nad hlavou. Oslepující rudé světlo sálalo takovým žárem, že se pomalu nedalo udržet, a musel jsem je nastavovat po větru, aby mě tolik nepálilo do ruky, takže rudé uhlíky pršely přímo do joly. Když zhasla, zapálil jsem druhou, kouř první utvořil zatím na obloze temný, stoupající chochol; určitě ho museli vidět.