Loď

Douglas, lenivě sledující řídnoucí mraky, se náhle prudce posadil a rozčileně zamával rukou: „Loď! Loď! To je loď!" Nahrnuli jsme se všichni do průlezu střechy a zadívali se ve směru jeho napřaženého prstu: blížila se k nám nákladní loď o výtlaku zhruba tisíc tun, plující v kursu, který ji musel přivést na nějaké tři míle od nás. Ucítil jsem, jak mi do žeber vzrušeně bije srdce. „Vybalte světlice!" řekl jsem chraptivě. „Podejte mi je do joly, odtamtud nás lip uvidí!"