Kázeň

Mlčky jsme snědli každý svůj kousek ryby a vysáli dílek citrónu s takovým uspokojením, jaké jsem jakživ nezakusil; a to nám ještě jeden celý citrón zbýval! Takový poklad! Před setměním jsme naposledy usrkli ze sklenice s vodou a ulehli, abychom překonali dlouhé noční hodiny, nechávajíce si zdát o zmrzlině a čerstvém ovoci s nezájmem hodným klášterní meditace, neboť naše touhy se již podřídily tvrdé kázni sebezapření. Bezvětrná noc nám naplnila uši nezvyklým tichem, a když se z poklidné mrtvé vlny vznesla velká světélkující doráda, která se jako blesk vyřítila zpod člunu a vyskočila vysoko do vzduchu, aby přistála v explodující spršce zeleně planoucího ohně, byla to podívaná, jakou jen málokdo kdy spatřil.