Rybářské neúspěchy

Když jsem na háček opět napíchl vnadidlo, nechal jsem je klesnout do patnáctimetrové hloubky, nahodiv předtím daleko od joly, abych se vyhnul hyenovitým rybkám. Napjatě jsem čekal, zda něco zabere, a když k tomu po patnácti minutách došlo, nebyl jsem připraven — takřka něžné zatažení, pak už nic, zvolna jsem vytáhl holý konec šňůry — udička a závaží byly pryč. Žraloci zuby jsou ostré jako břitva a nenadělají dlouhý proces ani s ocelovou udicí; nylonovou šňůru přehryzly, jako by byla z másla.
Upevnil jsem na konec šňůry malý háček, navnadil ho vnitřnostmi a zkusil jsem chytat mořské supy, ale i můj nejmenší háček byl pro jejich tlamičky příliš veliký a ožíraly návnadu z háčku tak rychle, jak jsem ji stačil házet do vody. Kolem poledního jsem už měl krmení ryb plné zuby a s kusy dorády k obědu jsem se vrátil do člunu (měl jsem za to, že bychom rybu měli sníst, dokud je šťavnatá, protože k sušenému rybímu masu bude zapotřebí spousta vody na zapití).