Záplaty k ničemu

Celý zmatený vytáhl jsem vlečná poutka opět z vody ven. Záplaty se zdály v pořádku. Zavolal jsem na Robina, aby poškozenou oblast znovu nafoukl, a jak jsem ji držel nad vodou a tlak ve vzduchové komoře vzrůstal, ozvalo se syčení unikajícího vzduchu o kus dále po straně komory. Naklonil jsem se přes přehnutý člun a objevil v gumové tkanině víc než půlcenti-metrovou díru, kterou tam prodřelo manipulovací lanko jednoho stabilizátoru. Jaký div, že jsme se nemohli dofoukat! Ucpal jsem díru gumovou zátkou a tkaninu kolem zátky, tenkou jako papír, jsem pevně ovázal nylonovou nití. Po chvíli jsem si povšiml, že se lakem zalepené záplaty začínají odlupovat a strhl jsem je docela, zvětšil dírky ve tkanině natolik, aby se do nich nechaly zastrčit gumové zátky, a pak jsme komoru znovu nafoukli a položili na vodu, sedíce před ní v řadě jako tři moudré opice. Tentokrát zůstala nahuštěná a konečně jsme si mohli alespoň na čas oddychnout od únavného koloběhu dofukování. Robinovy foukací zdatnosti valem přibývalo; naplňoval plíce a dul do hadičky s ohromnou vervou, vylepšuje svoji techniku den ze dne. Měl jsem pocit, že mu tohle cvičení jde náramně k duhu!