Poradit si s málem

Doufal jsem, že bude dělat víc, ale kdybychom na konci mnoha | týdnů mučivého zápasu s mořem nenalezli zemi tam, kde jsme s ní počítali, jj utrpěla by naše morálka těžkou ránu. Změřil jsem otvíračem konzerv délku j zakřivené trasy, po níž jsme se dle mého názoru měli brát. „Zhruba tisíc mil, • padesát dní při dvaceti mílích denně; což nezní tak špatně, když to pěkně i rychle vysypeš." Když jsme takhle pohubli po čtyřech dnech, projelo mi hlavou, v jakém stavu bychom asi byli po padesáti? Byly to chmurné vyhlídky. „Můžeme ovšem důvodně předpokládat, že nás mnohem dřív někdo vyloví," dodal jsem troufale. „Kdyby nikde jinde, tak s největší pravděpodobností na rušné pobřežní cestě k Panamskému průplavu." Robin se začal tvářit trochu veseleji a šťastně klábosil s Lyn o svých zážitcích z různých hotelů ve Walesu a v Irsku, kde dělal jako vysokoškolák o prázdninách vrátného. O jednom či dvou drobných ostrůvcích, ležících mezi námi a pevninou, jsem pomlčel; bylo by milé, kdybychom na některém z nich přistáli, ale byla by to jen a jen šťastná náhoda, nikoli zásluha mé prozřetelnosti a navigace. Gumový člun se teď musel dohušťovat mnohem častěji, třikrát až čtyřikrát v průběhu jedné stráže, a přestože jsme znovu pátrali po trhlinách, teprve Lyn, když nastoupila večerní hlídku, si povšimla výmluvných bublinek stoupajících zpod vlečných poutek. Vybalili jsme záplatovací soupravu. Snad bychom mohli použít nějaké záplaty a zbytek gumového rozpouštědla, které nabylo hutnosti žvýkací gumy. Záplaty už také něco pamatovaly a žádnou samolepicí vrstvu, jakou jsou opatřeny záplaty moderních souprav, neměly. Všechno, co jsme měli k dispozici, byly čtyři gumové zátky, několik záplat z obyčejné pogumované tkaniny a kousek smirkového plátna. Ráno s tím zkusíme něco podniknout.