Nepít

Gumový člun se silně houpal ve vlnách a museli jsme ho každou hodinu ilohušťovat, aby zůstal tuhý, a jeho ustavičné kolébání a škubání nijak nenapomáhalo uklidnění křečovitých záchvatů mořské nemoci, kterou trpěli Neil a Robin. Oba byli strhaní a bledí a odmítali dokonce i vodu, navzdory I.yniným úpěnlivým prosbám. Jak tak klouzavě stoupal člun šestimetrovými mrtvými vlnami k lomícím se hřebenům na jejich vrcholcích, modlila se 1 .yn zoufale za klidné počasí a déšť, vyzývajíc přitom ostatní, aby se k jejím modlitbám připojili, a to s takovou naléhavostí, až jsem jí musel připomenout, že svoboda myšlení a náboženské víry je věcí individuální volby a že nemůže nikoho nutit. Lyn po mně vrhla zděšený pohled a modlila se nahlas dále a Robin, který už měl na jazyku nějakou posměšnou poznámku, zmlkl v půli slova a nechal ji nedořčenou; ačkoli se prohlašoval za nekonformní-ho křesťana, náboženská horlivost, s níž se k nám Lyn obracela, ho přivedla do rozpaků. Lyniny modlitby vystřídalo ticho, přerušované jen syčením a řevem tříštících se vln, a Lyn potom ještě dvojčatům tiše zpívala „Pán je můj pastýř", když jsem ukládal stále prázdné plechovky a sklenici s odporně chutnající žlutou kapalinou, nicméně pořád lepší než mořská voda. Nechal jsem sklenici s vodou kolovat, aby si každý před hubenou porcí sucharu trochu usrkl, a připomněl jsem všem, že se naše zásoby povážlivě /menšily a že z nich smíme brát jen minimální dávky. „Musíme se snažit pít necelý litr denně dohromady," řekl jsem. „Zbývá nám už jen dvanáct plechovek a máme před sebou ještě tři sta mil." Litr vody na osobu na tři sta mil, to nevypadalo moc dobře.