Poloha

Ještě předtím jsem pro kmotra Příhodu pevně přivázal ke kruhu na přídi gumového člunu ocelové lano z líku, připevněné šeklem k vlečnému poutku člunu, kdyby se snad nylonové poutači lano prodřelo a přetrhlo. Už předem jsem rozhodl, že jola bude muset plnit funkci vlečné lodi tak, že bude plachtit zádí napřed, neboť kdyby její seříznutá záď byla vystavena zalamovaným vlnám, hrozilo jí nebezpečí zaplavení. Připevnil jsem pádlo důkladně k vrcholu vztyčeného vesla a spodní lík plachty jsem přivázal ke dvěma koncům druhého vesla, položeného napříč joly přes závěsy havlinek. Divoké škubnutí mnou mrštilo na dno člunu a já ; si uvědomil, že jsme plavbyschopní.
Přelezl jsem opět zpátky na gumový člun a snědl k obědu kousek vitamíny obohaceného chleba, kterého jsme v nouzových zásobách měli asi tři čtvrtě kilogramu spolu se čtvrt kilem hroznového cukru, a zapil douškem vody: měl jsem po námaze na jole žízeň jak se patří. Ednamairteď pevně napínala vlečné lano a zavolal jsem tedy na Douglase, aby podtrhl vodní kotvu a vytáhl ji na palubu. Byly dvě hodiny odpoledne, když jsme vyrazili na dlouhou pouť ke Koňským šířkám a za deštěm — a při pomyšlení na druhou možnost mě až zamrazilo. Odhadoval jsme naši polohu na 1° jižní šířky a 94° 40' západní délky, anebo přesněji, dvě stě mil na západ od mysu Espinosa.