Po snídani

Po snídani roztřídila Lyn za Sandyho pomoci kusy plachty, které jsme chtěli použít jako lůžkoviny, a tiše si přitom povídala s Neilem a Robinem. Douglas a já jsme si sedli do průlezu zastřešení, přitáhli jsme jolu k boku člunu a pokoušeli jsme se z ní vybrat vodu, kterou byla zalitá; vlny ji však naplňovaly stejně rychle, jak jsme ji stačili prázdnit. Obrátili jsme ji tedy zádí k sobě a pomalu jsme ji začali zdvihat, až se příď hluboce ponořila, a potom, když už jsme ji nemohli dostat výše, jsem zavolal: „Pusť!" Jola žbluňkla zpátky do vody a ukázala asi osm centimetrů volného boku. Zoufale jsme ji vybírali malými vylejváky, až vzal Douglas jednu z dřevěných bedýnek a rozmáchlými záběry vyházel sdostatek vody, aby mohl do joly přelézt a vybrat ji do sucha. Pohled na plující Ednamair nás všechny rozradostnil a Douglas s nadšeným výkřikem sebral ze dna svoje hodinky značky Timex, které po celý ten čas ležely v jole a dosud šly! Našel také kuchyňský nůž z nerezavějící oceli, který jsem vhodil do joly za ovocem a který se měl stát nejcennějším kusem našeho majetku.