Pošťuchováni rybami

Otřesy a šťouchance přicházely v krátkých intervalech, často i několikrát za minutu, jak se dorády nemohly reje pod člunem nabažit. Bolestivost rýpanců závisela na rychlosti a úhlu nárazu té které dorády, ale ve srovnání se žďuchanci žraloků byly celkem mírné a jasně odlišitelné od tvrdých úderů želvího krunýře, jak jsme měli poznat později. Želvy nás také přes podlahu člunu kousaly (nejspíš to měla být lichotivá pobídka k milostnému dvoření), ale nikdy ne tak silně, aby dvojité dno prohryzly, ačkoli pravděpodobně právě ony měly na svědomí díry ve vzduchových komůrkách v podlážce člunu, díry, jež posléze paralyzovaly odrazný účinek vzduchových komor, chránících člun před útoky dravých ryb. Zdá se, že ryb je všude kolem habaděj, napadlo mne s novou nadějí; snad přece jen nebude lak těžké doplňovat zásoby potravin. Nicméně takové šťouchnutí do zadnice, když se vám už už klíží oči, a natožpak kousnutí do těchže míst uprostřed hlubokého spánku, bylo něco úděsného a za celou dobu našeho poby-lu na člunu jsme těmhle atakům nepřivykli.
Když jsme se opět uvelebili, zatoulal jsem se v myšlenkách k událostem minulého týdne a snažil jsem se rozpomenout na vzdálenost mezi jednotlivými ostrovy, abych dospěl k přibližným souřadnicím místa, kde jsme se potopili. Věděl jsem, že naše šířka byla podle kursu zakresleného v mapě I" 15' na jih od rovníku, ale zanic jsem si nemohl vzpomenout na zeměpisnou délku mysu Espinosa, ačkoli jsem si dobře pamatoval, že Záliv vraků na ostrově Chathamu leží asi na 89° 30' západní délky. Kdybych si býval vypočítal naši přibližnou polohu o chvíli dříve... Ale kdyby je kdyby a chyby jsou chyby, ostatně člověk za běžných okolností stejně moc velkou pozornost zemským souřadnicím nevěnuje, když má známou zemi na dohled.