Trosečníci

Popadl jsem opět nůž a znovu jsem zařval: „Opusťte loď!"; měl jsem totiž obavy, aby se někdo z nás nezapletl do lanoví a Lucette ho nestrhla s sebou, až půjde ke dnu, potom jsem přeřízl provazy kolem pytle s cibulí a s příkazem, aby skočil do člunu, jsem ho podal Sandymu, rychle jsem uřízl pytel s pomeranči, hodil ho do člunu a za ním ještě malý pytlík citrónů. Teď už bylo příliš nebezpečné zdržovat se nadále na palubě, a když jsem viděl, že Douglas, Robin a Sandy jsou už v bezpečí, jen Neil že stále sedí v jole, teď už do tří čtvrtin zalité vodou, zařval jsem, aby se koukal dostat do člunu k ostatním. Pevně svíraje svoje medvídky, vyskočil zpátky na Lucette a. teprve pak se vnořil do moře a usilovně plaval ke člunu. Lyn, pořád ještě bez záchranné vesty, se už protahovala zábradlím do moře. Hodil jsem nůž do joly a vstoupil do vody; hladina se právě zavírala nad odtokovými jícny, když jsme škuner opouštěli.
Bál jsem se, aby na nás velryby nezaútočily ještě jednou a pobízel všechny na člun, který byl už plně nahuštěný a hlučně z něho unikal přebytečný plyn. Když jsem pomohl Lyn do člunu, odplaval jsem zpátky k jole, mezitím zcela zatopené a obklopené pohupujícími se pomeranči z roztrženého pytle, stoupl jsem si do ní, abych byl chráněn před případným útokem a naházel jsem všechny pomeranče a citróny na dosah od gumového člunu. Kanystry s vodou zatím uplavaly anebo se potopily, právě tak jako bednička se světlicemi, a poněvadž jola byla už skoro metr pod vodou, nadlehčo-vána vztlakem, který stačil jen taktak k tomu, aby se zcela nepotopila, odplaval jsem opět ke člunu, přičemž jsem ještě cestou stačil popadnout plechovku benzínu plující kolem. Když jsem jolu opouštěl, zahlédl jsem naposledy Lucette, voda jí sahala k sálingům a byly z ní vidět jen vrcholky plachet. Pozvolna, jakoby s poklonou, se hroužila do vln, dáma do posledního okamžiku, a když jsem se po ní ohlédl znovu, byla už pod vodou.