Část I Útok

Vysoko nad dlouhými stěžni škuneru Lucette se tyčila černá vulkanická hora ostrova Fernandiny, nejzápadnějšího z Galapág. Lucette stála na kotvách a mírně se pohupovala v pozůstatcích dlouhé pacifické mrtvé vlny, která narážela na kamenité přednoří mysu Espinosa, a vysílala pátrající prsty bílého příboje do krytých vod kotviště.
Strávili jsme příjemné dopoledne plavbou přes úžinu ze zálivu Tagus na ostrově Isabela, kde Douglas, doprovázený Neilem a Sandym, pečlivě zanesl jméno Lucette a domovský přístav do působivého seznamu názvů plachetnic a rybářských lodí, které za posledních padesát let záliv navštívily. Jejich jména, namalovaná na útesech zálivu šedesáticentimetrovými písmeny, vdechovala kotvišti atmosféru veselí a družnosti, která neopadla ani poté, co jsme sluncem prozářené vody zálivu opustili, a zdálo se, že se obráží i v rozpustilém dovádění lachtanů a delfínů, provázejících nás do úžiny. Teď však slunce zaclonila kupící se mračna a poněkud zlověstná atmosféra Espinosy, kde jsme doufali, že uvidíme galapážské tučňáky a nelétavé galapážské kormorány krátící si chvíli faktickou podporou Darwinovy studie O původu druhů, nám naháněla husí kůži.