prolog

Přešel jsem po kamenných dlaždicích smě­rujících k obytnému domu, a když jsem otevřel dveře do kuchyně, zalehly ke mne z hořejších ložnic rozštěbetané dětské hlasy. Moje žena Lyn dojíž­děla den co den na motokole do tržního města Leeku za svými povinnostmi porodní sestry na malém mateřském oddělení místní nemocnice ale v ne­děl, s. vyb.rala jeden ze svých dvou „volných" dnů, aby mohla být doma s dětmi, které užívaly víkendového volna ze školy. Neděle nebyla pro rodi­nu Robertsonových ani tak dnem odpočinku jako spíše dnem rodinného obcovaní, kdy se probíraly události uplynulého týdne a diskutovalo o plá­nech na týden příští, dnem návštěv přátel a příbuzných a také dnem, kdy se mohlo zůstat dlouho v posteli, což ovšem neplatilo pro tátu, který se těšil vysade vstávat časně ráno, aby se mohl pilně věnovat způsobu života jejž s. sam vyvolil, podobně jako sedmdesát tisíc dalších servilních dodáváte ů mléka v zemi.

Když se dnes probírám vzpomínkami na náš život na farmě, je pro mne dost tezke zbavit je idylického zdání rustikálního uspokojení, překrývající­ho hlodavé starost, finančních nesnází, tvrdý nevýnosný koloběh farmářské prače, který mi za celých patnáct let umožnil jen čtrnáct dní dovolené a nespokojenost, vyplývající z rozčarování nad tím, jak se všechny naděje a představy hroutí pod drtivými skutečnostmi ekonomické nezbytnosti.