Prolog

Nicméně ono nedělní ráno v mé paměti jasně vystupuje jako jeden z hez-

kých dní. Postavil jsem konvici na rozpálenou plotnu kuchyňských kamen, a zatímco jsem čekal, než voda začne vřít, pustil jsem si rozhlasové zprávy, kde se mimo jiné mluvilo o jachtařském závodě kolem světa. Odnesl jsem hrnky čaje na podnosu nahoru, zavolal na Annu, naši šestnáctiletou dceru, aby přišla do ložnice, kde Neil a Sandy, devítiletá dvojčata, leželi s matkou v posteli a prohýbali se smíchy nad starším Dougl₍asem, který jim předváděl jeden ze svých neodolatelných komických výstupů. Douglas koulel očima ze strany na stranu a toporně strnulýma nohama pajdál po ložnici, napodo­buje porouchaného robota. Neil byl ve tváři celý rudý, jak se smál, až nemohl popadnout dech, a dokonce i vážnější Sandy se nadšeně chechtal kašpařinám svého patnáctiletého bratra.