Ostrov Espinosa

Černé vulkanické písky pobřeží, špičaté tesáky černé skály vystupující z předhoří, poněkud prašivé vzezření ptáků, tak úpravných a krásných na jiných ostrovech, to vše propůjčovalo Espinose silně skličující náladu, takže ani pohled na půl tuctu tučňáků sešikovaných na samém kraji mořského břehu, připravených při prvním našem hnutí skočit do vody, v nás nevyvolal obvyklé pocity zájmu a obdivu.
Robin zachmuřeně zíral přes brýle do objektivu svého fotoaparátu, aby si z poměrně značné vzdálenosti tučňáky vyblýskl, ale nakonec jen temně zamručel; jakmile se totiž pokusil přejít na výhodnější místo, tučňáci žbluňkli hezky jeden po druhém do moře a byli pryč. Kráčel jsem s ním podél odporných hromad černých mořských leguánů a šarlatových skořápek skalních krabů k místu, kde moje žena Lyn propátrávala tůňky mezi skalisky, aby si doplnila sbírku mušlí. Po nedalekých balvanech si důstojně vykračoval jeřáb s bílou chocholkou a soustředěně nahlížel do mělkých louží, aniž by o nás zavadil okem, zatímco opodál pleskali svými neohrabanými křídly nad hlavou pelikáni, aby se vzápětí proměnili v torpédovité projektily, neúprosně stíhající vyhlédnutou kořist v šerých vodách zálivu.
Cestou jsme minuli nafouklé tělo mrtvého lachtana, a poněvadž nedaleko od břehu prořezávala vodu trojúhelníková žraloci ploutev, upozornil jsem kluky, aby se raději drželi u kraje, kdyby si snad chtěli zaplavat. Nakonec se do vody odvážil pouze Douglas, ale i on, jinak neohrožený průzkumník mořských útesů, utekl z vody, když na něho vřídky pokrytý lachtan bojovně vystrčil čumák.