Ráno před útokem

Ranní slunce se vrtošivě schovávalo za řídnoucími mraky; snažil jsem se udržet rovnováhu proti náklonu paluby a se sextantem přilepeným k oku jsem čekal na okamžik, kdy se odraz slunečního okraje dotkne skutečného mořského horizontu, což je dost vzácná konstelace, když se paluba i horizont neustále pohybují. Douglas a Sandy byli v kokpitu, první stál za kormidlem a druhý ošetřoval rybářskou šňůru, zatímco Robin, který ve své kóji na levoboku nemohl usnout, potichu vklouzl do Sandyho kóje na pra-voboku obytné kajuty, aby si tam odpočinul po ranní hlídce od čtyř do osmi. Neil si ve své kóji na levoboku četl nějakou knihu a Lyn se právě pustila do poklízení obvyklého nepořádku po bouřlivé plavbě. Konečně se slunce, mořský horizont a paluba dohodly, že mi přece jen poskytnou poměrně přesný údaj, a když jsem ještě podle svých hodinek zaznamenal místní čas, 9 hodin, 54 minut, 45 sekund, sebral jsem z mapového stolku logaritmické tabulky a nautickou ročenku a uchýlil se dolů do relativního pohodlí zadní kajuty, abych vypočítal naši zeměpisnou délku. Bylo to mé první zjišťování polohy po opuštění ostrovů.