Den 1

Poškození trupu Lucette po útoku jediné kosatky dravé, osudná rána sama o sobě; do Lucette narazily celkem tři. Pohlédl jsem na Douglase; stal se z něho za těch osmnáct měsíců strávených na moři dospělý muž. Dvojčata, dříve ostýchaví, uzavření venkovští kluci, začala projevovat zájem o rozmanité lidi, s nimiž jsme se setkávali, právě tak jako o jejich rozličné způsoby života, a dychtila nyní po dalším poznání; pokusil jsem se ulevit svému svědomí myšlenkou, že jim naše plavba přinesla značný užitek a že naše ztroskotání bylo stejně nepředvídatelné jako zemětřesení, letecké neštěstí nebo jiné katastrofy. Udělali jsme si na podlážce člunu místo, rozbalili nouzovou výzbroj a zásoby, které patřily k vybavení záchranného člunu a byly uloženy v metrovém polyetylénovém válci, a pomalu jsme prováděli inventuru:
Vitamíny obohacený chléb a hroznový cukr pro deset mužů na dva dny.
Deset litrů pitné vody; osm světlic, z toho dvě rakety s padáčky a šest ručních pochodní.
Vylejvák na vodu, dva velké háčky na ryby, dva malé, jedna umělá návnada, splávek a rybářská šňůra o tažné síle dvanáct kilogramů. Bezpečnostní nůž, kterým se nemohl propíchnout člun (ale na druhé straně také nic jiného), signální zrcátko, baterka, lékárnička, dvě dryfkotvy, instruktážní příručka, nafukovací měchy a tři pádla. Kromě toho jsme měli pytlík s tuctem cibulí, který jsem podal Sandymu, a Lyn nám přispěla půlkilovou plechovkou sucharů, sklenicí zhruba se čtvrtkilogramem hroznového cukru, deseti pomeranči a šesti citróny. Na jak dlouho nám to mohlo vystačit? Když jsem se tak rozhlížel po našich skrovných zásobách, pokleslo mi srdce a muselo se to projevit i na mém obličeji, neboť Lyn mi položila ruku na zápěstí. „Musíme kluky dostat na pevnou zem," řekla tiše. „I kdyby nás to mělo stát vlastní život, ale na pevninu je dostat musíme." Pohlédl jsem na ni a přikývl: „Určitě, dokážeme to!" Odpověď vycházela ze srdce, ale hlava napovídala něco docela jiného. Od Galapág jsme byli vzdáleni dvě stě mil proti větru i proudu. Pokoušet se převeslovat v malé jole dvě stě mil rozbouřeného moře bylo zhola nemožné, i kdyby se o to pokusili jenom dva z nás, aby vyhledali pomoc pro ostatní, ponechané na gumovém člunu. Navíc skutečnost, že by i proud směřoval proti nám, vtiskovala tomuhle nápadu pečeť beznaděje. Nazpátek cesta nevedla.