Veselé momenty

Poskládali jsme horu trosek jak nejlépe jsme uměli a pustili jsme se do práce. Prvním naším úkolem bylo vyvléct z předního líku genuy dlouhé ocelové lanko, abychom jím přivázali jolu ke člunu. Tehdy nás také zaskočila první skutečná pohroma, neboť nejprve Robin a krátce po něm i Neil, kteří se nedokázali přizpůsobit podivným pohybům člunu na vysokém mrtvém vlnění a zalamujících se vlnách, dostali mořskou nemoc. Lyn jim podala prášky proti mořské nemoci z lékárničky, sotvaže měla za to, že je už chlapci nezvrátí, ale oba mezitím ztratili drahocenné množství tělesné tekutiny. Věnovali jsme se s Lyn dále plachtě a Douglas zatím kontroloval a přerovnával zásoby potravin a výstroj. V jedné z kapes člunu nalezl dvě mořské houby, gumové zátky a dokonce záplatovací soupravu, ale lepidlo bylo dočista vyschlé, takže celá souprava byla pro kočku. V další kapse našel instruktážní příručku, která sice poskytovala jen málo inteligentních informací, jak si uhájit život na širém moři, zato však nadbytek jalovin o morálce, vůdčí osobnosti a záchraně, aby se nakonec uzavřela dvěma nejrozumnějšími slovy v celé knížce, vysázenými velkými písmeny: HODNĚ ŠTĚSTÍ!!! (Vykřičníky jsem připojil já.) Konečně bylo asi dvanáctimetrové bílé izolované ocelové lanko z předního líku venku a mohli jsme začít stříhat plachtu pro jolu. Zbytky jsme hodlali použít na prostěradla a přikrývky, abychom byli chráněni před nočním chladem, neboť s výjimkou Lyn, která měla na sobě nylonový domácí župan, jsme byli všichni jen v plavkách a košilích. Drát nám poslouží jako skvělé tažné lano pro jolu; zatím jsem ho připevnil na vnější stranu člunu, abychom měli více místa, až se budeme ukládat ke spánku. S příchodem večera jsme snědli každý jeden suchar s douškem vody, jeden pomeranč rozdělený na šest dílků a každý ještě kousek hroznového cukru, což byl ve světle příštích událostí celkem vzato docela přepychový banket, ale v dané chvíli jen velice skromný příděl.