Činnost ve člunu

Pohlédl jsem k místu, kde Neil spal, nohy propletené se Sandym a přehozené přes Lyniny, která ležela vespod. Byl to milý kluk s hlavou plnou kacířských názorů a zarputile tvrdošíjnou povahou, což mu v nadcházejících dnech mohlo přijít vhod. Jeho mořská nemoc dělala Lyn starosti, neboť jeho mladé tělo se sotva mohlo vyrovnat s takovu ztrátou tekutin jako Robinovo. Douglas nevrle zamručel, jak do dna člunu pod ním vrazila doráda. „Musíme s těma rybama něco udělat, táto," zamumlal z polospánku, „třeba je vychytat." Umíněně jsem se vrátil k problému naší zeměpisné délky. Trochu jsme se odklonili na východ a řekněme patnáct mil pokračovali v plavbě k severní straně ostrova Fernandiny, a pak ještě asi polovinu této vzdálenosti na západ, ve směru mysu Espinosa. Takže s odchylkou sto dvaceti mil od Zálivu vraků by se měl mys Espinosa nacházet zhruba na 91° 20' západní délky. „Dvě hodiny!" s trhnutím jsem se probral z dřímoty a spatřil, že se nade mnou ve tmě sklání Robin. „Nojo, nojo! Všechno v pořádku?" Přelezl jsem k průlezu, abych převzal hlídku. V oblouku tmy nad širou rozlohou moře jasně jiskřily hvězdy. Robin nasucho dávil nad vodou. „Ani jedna loď," zahučel a odplížil se na své místo vedle Douglase. Pohlédl jsem podél plachtové stříšky na naši Ednamair, která bezútěšně zalita vodou se převalovala na konci poutacího lana, její bílý lub taktak viditelný nad hladinou. Napadlo mě, že nám vlastně slouží jako druhá dryfkotva, ale ráno z ní musíme ze všeho nejdřív vybrat vodu, neboť hrozí nebezpečí, že by se dřevěné lavičky obsahující polystyrénové plováky mohly uvolnit a uplavat, kdyby nasákly vodou.