Pocity

Měl jsem zato, že ostrov Hood leží zhruba na stejné délce jako Chatham, a odtud jsme vypluli o půlnoci směrem na severozápad, a potom jsme se stočili na západoseverozápad, abychom na druhý den ráno obepluli jižní výběžek ostrova Isabela. S přihlédnutím k mořským tišinám a proudu jsem odhadoval, že předtím, než jsme zabočili na sever k ostrovu Fernandina, činila naše odchylka asi sto dvacet mil. Znenadání se dno člunu otřáslo pod útokem dorády a moje mysl byla bleskem zpátky v přítomnosti. Zaslechl jsem tiché mumlání a opíraje se o loket, otočil jsem se na bok, abych se přesvědčil, zda je Robin, který měl teď přebírat hlídku po Douglasovi, sdo-statek fit a může odpovědně strážit. Šátral po dně člunu a hledal brýle. Pak je našel, naklonil se přes okraj člunu a naprázdno dávil do moře. „Je ti dobře, Robině?" zeptal jsem se. Zabručel něco v tom smyslu, že je mu asi tak dobře jako člověku, který se bez jídla a vody zmítá na gumovém člunu uprostřed Pacifiku a kterého ještě navíc přepadla mořská nemoc. Nasadil si brýle: „Ale jestli kolem popluje loď, určitě mi neujde!" Mžoural na mě v chabém světle jako sova. „Řekni mi, kdyby sis nevěděl s něčím rady, klidně mě i probuď," řekl jsem. Natáhl jsem se opět na záda a chvíli jsem ještě pozoroval Robinovu siluetu, jak se pohybuje před průlezem stříšky a pátrá po obzoru; na svých sto osmdesát centimetrů byl dost hubený, ale byl to tvrdý chlapec.
Zabruslil jsem v duchu zpátky k problému výpočtu délky. Na severním okraji Fernandiny jsme zakotvili, a když jsme se pak po vyčerpávajícím průzkumu lávových poli vraceli na Lucette, projevoval nad tím Neil nelíčenou radost. „Stará dobrá Lucy" se mu stala domovem.