Problémy s nafukovacím člunem

Bílou bužírkou obalené lano z předního líku se napínalo divže neprasklo, jak Ednamair na jeho konci odpadala od větru, a tak jsem doprostřed vlečného lana přivázal kanystr s benzínem, který jsme stejně na nic nepotřebovali, aby svou vahou mírnil jeho napětí. Výsledek se dostavil okamžitě. Obrátili jsme teď pozornost k vzduchovým komorám gumového člunu, a pátrali po možných trhlinách. Byl to starý model, dárek od našeho přítele kapitána Siggiho Thorsteinssona z islandské záchranné lodi Bonnie, Siggi spolu s manželkou a dětmi pluli souběžně s naší Lucette z Falmouthu do Miami. S vděčností jsme vzpomínali na jeho starostlivost, když se kvality našeho předchozího nafukovacího člunu projevily natolik v pochybném světle, že nám daroval jeden ze svých dvou člunů, které měli na palubě. Vyslovil jsem tehdy naději, že se nenaskytne příležitost, abychom ho použili, srdečně jsem mu poděkoval, mnohokrát neforemný Balík člunu na přecpané střeše kajuty proklel, nicméně mne od té chvíle jeho přítomnost uklidňovala. A teď? Těžko říci, ale pravděpodobně jen jemu jsme mohli děkovat, že jsme ještě žili. Jenom dvojitá plachta střechy měla cenu několika litrů vody denně, neboť nás chránila před slunečním žárem, a za své železné zásoby jsme vděčili tomu, že byly do člunu uloženy předem. Co nejbedlivěji jsme prohlédli vzduchové komory, polévajíce všechny neponořené plochy vodou, ale žádnou trhlinu jsme nenalezli, ačkoli byl ednamair s nafukovacím člunem v závěsu a spuštěnou dryfkotvou člun už na jednom nebo na dvou místech záplatovaný, a posléze jsme přisoudili úbytek tlaku prolínání vzduchu pogumovanou tkaninou. Dohodli isme se, že budeme člun při každé hlídce pravidelně dohušťovat, aby zůstal co nejtužší, neboť ustavičné prohýbání změklých komor vlnami by je určitě brzy prodřelo.