Vzdálenosti

Určil jsem si větší měřítko a převedl do něho čtverec od amerického pobřeží přes Galapágy až k místu, kde jsme ztroskotali, a na severu zahrnující celé pásmo tišin, které se v této roční době rozprostíralo zhruba od 5° do 15° severní šířky a rozšiřovalo se směrem k pobřeží Střední Ameriky v každém políčku asi o 20° zeměpisné šířky. Potom, což bylo již těžší, jsem lehce načrtl trasu, po níž, jak jsem se domníval, bychom se mohli dostat k pobřeží, nejprve na severozápad k pásmu tišin a pak na východosevero-východ nebo severovýchodně k pevnině. Obtížně jsem vzpomínal, kde která země na pobřežním pásu začíná, ale věděl jsem, že pobřeží se až do Mexika táhne severozápadním směrem. Robin, ačkoli procestoval celou středoamerickou šíji autobusem, mi dvakrát nepomohl, ale měl za to, že bychom přistáli několik set mil na sever od Panamy. „Snad někde kolem Nicaraguy," domníval se. Zakreslil jsem na mapu ve zvětšeném měřítku naši polohu, kterou jsem odhadoval asi na l°30' severní šířky a 220 mil na západ od Espinosy (přibližně 95° západní délky) a změřil naši vzdálenost od hranic pásma tišin. „Ještě tedy asi dvě stě padesát mil, než nám pořádně sprchne," zamumlal jsem, „dvě stě padesát mil při padesáti mílích denně, to dělá pět dní a máme" - pohlédl jsem k místu, kde byly na podlážce člunu uloženy konzervy s vodou - „ještě deset plechovek vody, to nám tak akorát vyjde."