Žralok pod lodí

Když nastal večer a povečeřeli jsme po trošce jídla a vody, rozhovořili jsme se o možnostech, jak lovit dorády. Předestřel jsem tento návrh: kdybychom ponořili ruce pod hladinu, když se ryby otírají o okraj člunu, určitě by se nám dřív nebo později podařilo zachytit některou z nich v zúžení mezi tělem a ocasem, v jediném místě, kde se dá kluzké, hydrodynamické tělo dorády chytit a udržet. Stokrát to třeba nevyjde, ale vzhledem k tomu, že kromě vyhlížení lodí a dofukování člunu nemáme v noci nfc jiného na práci, mohli bychom to ve volných chvílích zkoušet. Náhle se ozval Sandyho zpěvavý hlásek a jakoby nic se zeptal, jestli nikdo z nás neviděl kolem žraloky; zrovna zahlédl další dva, a napadlo ho, jestli to nejsou ty velké ryby, o kterých jsme povídali mamince. „Jsou to taky lidožrouti!" řekl zasvěceně. Pohlédli jsme jeden na druhého a pak jsme se rozesmáli, že jsme s tím dělali takové tajnosti, neboť vyšlo najevo, že Neil a Sandy se bavili o žralocích celý večer. Aby ty dva něco postrašilo, bylo by k tomu zapotřebí víc než jeden hloupý žralok.