Lepení žáplaty na člun

Po snídani jsme vypustili vzduch z vlečného konce člunu, kde jsme potí vlečným poutkem, asi osm centimetrů pod vodní hladinou, objevili trhlinu. Zatímco Douglas držel jolu za vlečné lano, přehnuli jsme podlážku člunu nazpátek a stáhli poškozené místo k sobě. V okolí natržené tkaniny pod tažným poutkem ucházel vzduch ze tří malých dírek (tah Ednamair za vlečné lano byl za silné brízy příliš silný). Očistili jsme povrch kolem nich a nechali na horkém slunci oschnout, a když jsme ho pak zdrsnili smirkovým plátnem, pokusil jsem se nanést do okolí trhlin zaschlé rozpouštědlo, ale zcela marně. Rozhodli jsme se to zkusit s kopálovým lakem; nátěr začal být lepkavý až po půlhodinovém zasychání na silném slunečním žáru; když jsme ho nanesli po třech vrstvách na poškozená místa i na záplaty, přilepili jsme je k sobě a počkali další půlhodinu, než lak zatvrdne, aniž by však stačil zkřehnout. Plně nahuštěný člun teď ucházel ještě rychleji než předtím.