Oštěp

Díval jsem se na temné kruhy pod Douglasovýma očima, jak se vytrvale rozhlíží po nějaké lodi, jak pohybuje rty, aby udržel slinu, zahánějící pachuť žízně ve vyschlých ústech. Obličej mu najednou o poznání pohubl a vyzáblost lící, vzpírajících se vyprahlosti patra, mu dodávala vzezření smrtky. Zavřel jsem oči a ulehl na záda, abych promyslel problém, jak dostat rybu, na kterou mám zálusk, aniž by se mi do toho pletly ostatní druhy. Napadlo mě pouze jediné řešení: nějaký šikovný oštěp. Viděl jsem na svých cestách po světě spoustu oštěpů na ryby, ale jejich síla a tvar vycházely z druhů dřeva, které jsem ovšem neměl po ruce. Chtělo by to pořádně tlustou násadu, která by násobila sílu vrhu a zesílenou špici, aby měkčí dřevo lehce proniklo do rybího těla.