Neviděli

Ještě chvíli jsem s rozechvělýma rukama počkal. „Takovou šanci už víckrát mít nemusíme," řekl jsem k úzkostlivým tvářím nacpaným v průlezu do člunu. „Zapálím i naši poslední raketu a pak další ruční pochodeň." Napjatě jsme sledovali, jak druhá raketa stoupá vzhůru a spirálovitě klesá, vykřikujíc vysoko nad našimi hlavami planoucí prosbu o pomoc. Zoufale jsem zažehl třetí ruční pochodeň a podržel ji vysoko nad hlavou, stoupaje si přitom na lavičku a přidržuje se stožáru. „Koukejte, koukejte, vy pacholci!" křičel jsem. „Zapal plachtu!" ozval se Lynin hlas. Přiložil jsem pochodeň k plachtě, ale ta se jen škvířila. Loď plula dál, pozvolna se ztrácejíc za clonu deště, a když se o nějakých pět mil dále opět ukázala, byl její trup zpola ponořen v horizontu a rychle mizel.