Želva

Ke sklonku odpoledne jsme pocítili nezvykle tvrdý náraz do podlážky člunu, zcela jiný než střelhbité drcnutí dorády, a když jsme vystrčili hlavy z předního průlezu, spatřili jsme velikánskou šupinatou želví hlavu, jejíž vystouplé oči nad hrozivě vyhlížejícími rohovitými čelistmi nás bez všeho vzrušení podrobovaly pátravé prohlídce. Den předtím bych řekl: „Nechtě ji, na tu nestačíme," ale teď bylo všecko jiné. „Tuhle dostaneme," prohlásil jsem. „Vytáhneme ji do joly." Želvě se zapletly ploutve do lana vodní kotvy,
a tak jsme nejprve protáhli pod člunem další lano z joly a přivázali je pevně k jedné její zadní ploutvi, a potom, pečlivě se vyhýbajíce šermujícímu zobáku, jsme želvu vysvobodili z lana dryfkotvy a přetáhli ji kolem člunu k Ednamair.