9. den ráno

Jihovýchodní pasát se za noci rozproudil do osvěžující brízy pátého stupně, a jak se člun neklidně škubal mezi dryfkotvou na jedné a tahem Ednamair na druhé straně, měly hlídky plné ruce práce s vyléváním vody. Teplota mořské vody opět poklesla, což bylo známkou, že se dosud nacházíme v oblasti vlivu západního ramene Humboldtova proudu. Ačkoliv jsme neměli nic, čím by se člun nechal kormidlovat, mohl jsem nastavit plachtu tak, že jola byla při zadobočním větru schopna plout přibližně v úhlu pětačtyřiceti stupňů. Zpočátku jsme se při určování směry opírali o pozorování slunce a hvězd, ale jakmile jsme zjistili převládající směr vlnění, určovali jsme náš kurs podle něho, bez ohledu na slunce, které v poledne vystupovalo nad hlavu, či na vítr, který se mohl nepozorovaně změnit. Vítr se celkem ustálil a vál vytrvale od jihovýchodu, ale věčně tomu tak nebude, zvláště až doplujeme do Koňských šířek. Chtěl jsem, aby Douglas dokázal určit náš směr, aniž by k tomu potřeboval vítr nebo moji pomoc, kdybych snad z nějakého důvodu nebyl po ruce, abych mu ji mohl poskytnout.