Žraloci okolo nás

Sotvaže denní světlo vybělilo hvězdy z jasnící se oblohy, vytáhli a uložili jsme vodní kotvu, uvolnili plachtu a pokračovali v cestě k pásmu tišin. Běžným praktikám trosečníků jsme splatili daň tím, že jsme zůstali na lodní trase jak nejdéle to šlo, ale pociťoval jsem, že naše momentální situace vyžaduje víc než běžnou praxi, a měl jsem starost, abychom už nepromarnili ani chvilku času, neboť od oblasti dešťů jsme ještě dost daleko a naše zásoby vody se začaly znovu povážlivě ztenčovat. Jakmile jsme vypluli, vyházel jsem vnitřnosti přes palubu a vybral z joly krev. Vzápětí se, kde se vzaly, tu se vzaly, objevily tucty mořských supů a moře se okamžitě rozvířilo lítým bojem o drobky sražené želví krve. Po několika minutách se ukázaly známé hřbetní ploutve čtyř žraloků, kteří kolem nás začali křižovat a pídili se po zdroji krve. Náhle voda vzkypěla, jak se jeden z nich vrhl obrovským skokem za dorádou, vystavuje na odiv celou svoji třímetrovou délku. Ačkoli byli ustavičnou připomínkou konce, který měl pro nás osud v záloze, kdybychom z jakéhokoli důvodu neuspěli, nedokázali jsme se ubránit obdivu nad krásným dynamickým tvarem těchto běloploutvých žraloků, křižujících v plavném, rozvážném poklidu s doprovodnou suitou mořských pilotů vody v těsné blízkosti člunu.