Neviditelní na radaru

Večer jsem si potichu promluvil s Douglasem. Byl stále sklíčen na mysli, že nás loď nezahlédla a nevzala na palubu, a pravděpodobně chápal, určitě spíš než Robin, nakolik to snižuje naše příští naděje na záchranu. Zavedením autopilotů, gyrokompasů a dalších moderních elektronických navigačních pomůcek do lodní dopravy pozbyla úloha lidského oka důležitosti; gumový člun a sklolaminátová jola byly pro radarové paprsky slabými odrážecí a na radarových obrazovkách mohly být spatřeny jen na velmi blízkou vzdálenost a pokud se daly odlišit od mořského smetí. Jestliže bylo i na druhých lodích hlídkování na tak nízké úrovni jako na téhle, která nás minula včera, měli jsme opravdu čáku spíš na to, že do nás vrazí, než aby nás vylovili! Mraky na severní obloze zhoustly, přecházela další okluzní fronta. Vítr opět přešel do lehkého vánku a moře se uklidnilo. Přestože po většinu noci zůstaly hvězdy za příkrovem mraků, nespadla ani kapka deště a strávili jsme mnohem pohodlnější noc, než se zpočátku zdálo.