Přetáhl žraloka pádlem

Náš obdiv mi však nijak nebránil, abych jednoho, který se k nám přiblížil až na dosah,ncpřetáhl pádlem. Rychle vzal do zaječích, a jako by si z toho i ostatní vzali poučení, nechali nás nadále na pokoji, ale už ani na okamžik jsme nezůstali bez doprovodu alespoň jednoho žraloka. Naše polední poloha 3° 30' severní šířky a 250 mil od Espinosy potvrdila, že pásmo tišin, teď už jen devadesát mil od nás, leží v dosažitelné vzdálenosti a že první etapa naší cesty je takřka za námi. V protisměru pasátu pluly vysoké cirusy, jejichž nehmotné páry oku pátrajícímu po známkách počasí moc nezvěstovaly, a tak jsem obrátil pozornost k jole. Vyškrabal jsem želví krunýř a posbíral všechny kousky kostí z ploutví. Polosušené maso dostalo na slunci temně hnědou barvu a pár proužků jsem ho odnesl na člun, abych zpestřil naši svačinu, složenou z ploutevních kostí a vajec.

Žraloci okolo nás

Sotvaže denní světlo vybělilo hvězdy z jasnící se oblohy, vytáhli a uložili jsme vodní kotvu, uvolnili plachtu a pokračovali v cestě k pásmu tišin. Běžným praktikám trosečníků jsme splatili daň tím, že jsme zůstali na lodní trase jak nejdéle to šlo, ale pociťoval jsem, že naše momentální situace vyžaduje víc než běžnou praxi, a měl jsem starost, abychom už nepromarnili ani chvilku času, neboť od oblasti dešťů jsme ještě dost daleko a naše zásoby vody se začaly znovu povážlivě ztenčovat. Jakmile jsme vypluli, vyházel jsem vnitřnosti přes palubu a vybral z joly krev. Vzápětí se, kde se vzaly, tu se vzaly, objevily tucty mořských supů a moře se okamžitě rozvířilo lítým bojem o drobky sražené želví krve. Po několika minutách se ukázaly známé hřbetní ploutve čtyř žraloků, kteří kolem nás začali křižovat a pídili se po zdroji krve. Náhle voda vzkypěla, jak se jeden z nich vrhl obrovským skokem za dorádou, vystavuje na odiv celou svoji třímetrovou délku. Ačkoli byli ustavičnou připomínkou konce, který měl pro nás osud v záloze, kdybychom z jakéhokoli důvodu neuspěli, nedokázali jsme se ubránit obdivu nad krásným dynamickým tvarem těchto běloploutvých žraloků, křižujících v plavném, rozvážném poklidu s doprovodnou suitou mořských pilotů vody v těsné blízkosti člunu.

Neviditelní na radaru

Večer jsem si potichu promluvil s Douglasem. Byl stále sklíčen na mysli, že nás loď nezahlédla a nevzala na palubu, a pravděpodobně chápal, určitě spíš než Robin, nakolik to snižuje naše příští naděje na záchranu. Zavedením autopilotů, gyrokompasů a dalších moderních elektronických navigačních pomůcek do lodní dopravy pozbyla úloha lidského oka důležitosti; gumový člun a sklolaminátová jola byly pro radarové paprsky slabými odrážecí a na radarových obrazovkách mohly být spatřeny jen na velmi blízkou vzdálenost a pokud se daly odlišit od mořského smetí. Jestliže bylo i na druhých lodích hlídkování na tak nízké úrovni jako na téhle, která nás minula včera, měli jsme opravdu čáku spíš na to, že do nás vrazí, než aby nás vylovili! Mraky na severní obloze zhoustly, přecházela další okluzní fronta. Vítr opět přešel do lehkého vánku a moře se uklidnilo. Přestože po většinu noci zůstaly hvězdy za příkrovem mraků, nespadla ani kapka deště a strávili jsme mnohem pohodlnější noc, než se zpočátku zdálo.