V bouři

Prudký lijavec nepřestával vytrvale bubnovat do plachty a do přístřešku a s hlasitým sykotem bičovat moře kolem nás, vylejváky šplíchaly a škrabaly o dno, jak v monotónním rytmu nabíraly a vyhazovaly vodu. Lyn s Robinem klečeli pod nepromokavou celtou na dně člunu na kolenou a proháněli vylejváky a Douglas se pokoušel utrhnout chvilku spánku na přídi u dvojčat, ale zespodu už stejně byli prosáklí vodou, jak se do člunu převalila vlna, která na čas získala vrch nad oběma vylévači. V půl druhé ráno se vítr ponenáhlu utišil a déšť padal v takřka svislých provazech. Mému osobnímu břemenu bylo poněkud odpomoženo, když mi mnohem řastější blýskání umožnilo vidět, kam vlastně jolu vedu, a liják také rychle zploštil zalamující se vlny, našemu malému plavidlu tak nebezpečné, ale rytmické záběry vylejváků, šplíchajících dešťovou vodu do moře, se sotva zpomalily. Ve dvě hodiny ustal vítr docela, zato déšť k našemu úžasu zdvojnásobil na intenzitě a znatelně ochladí, až jsem si začal říkat, jestli se ne¬strhne krupobití. Vylejváky zabíraly pořád rychleji a mně byla taková zima, že jsem si ani nepovšiml naříkavého zvuku, který se mi dral z hrdla. Blesky syčely a šlehaly stále silněji a častěji a nad mořem se dunivou ozvěnou nesly ohlušivé údery hromu. Liják zdvojnásobil a pak ještě dvakrát zesílil, až se z nebes lily celé záplavy vody, z rachocení bouře ke mně pronikalo Sandyho vzlykání a Lyniny modlitby a vylejváky ve snaze udržet krok s přívalem vody horečně zrychlovaly rytmus. Douglas už také vybíral vodu, zatímco dvojčata přidržovala přístřešek na přídi, aby z něho nestékalo do joly. Seděl jsem jako socha, chlad mi pronikal až do morku a moje ruce pevně svíraly plachtu, připraveny ji v momentě příštího nárazu větru přitočit příslušným směrem. Oči jsem napínal do záře blesků a pátral po plováku označujícím polohu vodní kotvy. Držela se vytrvale před námi.

Mimochodem, i u téhle knihy se mi podařilo přijít o předlohu, ale pracuje se na náhradě.. V knihovně jí mají stále, jen si musím opět půjčit a oscanovat. A k tomu jí musí ten kdo jí má teď vrátit.

Jaké to je

Mimochodem, uvědomuje si vůbec někdo, jak šílené to musí být, skončit na otevřeném oceánu jen v malém člunu? Relativně bez naděje na záchranu, bez zásob jídla a vody.. Bez možnosti si nějak přivolat pomoc? Pravda, dneska je snad každá loď vybavená nějakou vysílačkou, umožňující o pomoc volat v relativně širokém okolí, ale stejně.. Osobně bych něco podobného nechtěl zažít.. Člověk je pak sice viděn jako hrdina, co neztratil nervy a přežil, nicméně ta cena je dost vysoká..