Díry ve člunu

Zvykl jsem si už obejít se beze spánku, ale téhle noci nikdo z nás ne a ne, usnout, a naši nejmladší si takovou ztrátu sotva mohli dovolit. Naslouchali jsme Lyn, jak vypráví dvojčatům o domku na průplavu, o slepicích, králících, zahrádce, o všem, co by odvedlo jejich myšlenky od rozjímání nad nedostatkem nejvzácnějšího z minerálů — vody. Uprostřed noci jsme ne-; chali kolovat páchnoucí žlutou břečku, každý si trochu usrkl a malovali jsme si, jak se procházíme krásnými chladnými zahradami, plnými ovoc-, ných stromů a zurčivých fontán. Qštěp byl připraven k použití, ráno se jím pokusím ulovit dorádu (zkusil., bych to býval ještě v noci, ale úhel vrhu se dal potmě těžko odhadnout)!Překrásná hvězdná noc rozsévala zářící jiskry na poklidné mrtvé vlny, probuzené teď již vzdáleným pasátem, a jakoby se našemu mdlému zápasu o holou existenci vysmívala; jak snadné by bylo splynout s nocí. Foukali jsme, co nám stačil dech a nepřetržitě vybírali vodu z předního oddílu, a když Sandy objevil díru, kterou teklo do zadního, celou obklopenou průsvitně tenkou tkaninou, pocítil jsem, že je to začátek konce člunu. Věděl jsem, že tuhle díru se mi nejspíš ucpat nepodaří, ale kdybych ji nechal být, určitě by nám při příští bouři roztrhla notný kus dna. Udělal jsem zátku a zastrčil ji do otvoru, v ruce připravenu náplast, abych ji ještě přele-pil, když bude sedět. Díra se rozšklebila a do zadní části se nahrnula voda. Znechuceně jsem zátku zatlačil až do konce a zamezil přítoku vody aspoň natolik, aby se dala vybírat, ale bylo jasné, že teď už si od vylévání vody z obou konců neodpočineme ani na chvíli. Nemluvě o nepohodlí, mojí jedinou skutečnou námitkou proti opuštění člunu bylo, že bychom se tak zbavili ochrany, kterou nám skýtala střecha, a umínil jsem si, že přijdu na způsob, jak střešní plachtu připevnit k jole a získat tak opět kryt před sluncem, kdybychom člun přece jen museli opustit.