V ajkém stavu přistaneme?

Nejen že jsme v ní měli veškerou sušenou potravu, ale také doplněné a za-zátkované plechovky s vodou, které mohly v jole stát zpříma, kdežto ve člunu se každou chvíli kácely a voda z nich vytékala. Připevnil jsem konec lana k vlečnému poutku a převázal podkovu šeklu lanovou přízí a pak jsem ještě mezi jolou a člunem natáhl tenkou signální šňůru pro případ, že by se něco takového opakovalo, neboť přeplavat z jednoho plavidla na druhé bylo při té spoustě žraloků vyloučeno. Podlážka gumového člunu byla teď neustále pod vodou a další boláky nám vyrážely a rozšiřovaly se znepokojivě rychle. Styk s jakýmkoli předmětem působil palčivou bolest a přetáhnout přes sebe kus terylénové plachty mělo za následek několik minut šílených útrap, takže jsme se pohybovali jen velice zvolna a opatrně, abychom se pokud možno vyhnuli zbytečné bolesti; noční výměna stráží se stala pro všechny hotovým natahováním na skřipec. Bylo nasnadě, že pokud neudržíme palubu člunu v poměrném suchu, budeme už záhy ze samého strachu, abychom si neublížili, neochotni, ne-li neschopni jakékoli práce. Voda se musela vybírat takřka nepřetržitě a vylejvák putoval z jednoho konce člunu na druhý podle toho, kde to právě bylo víc zapotřebí a dofukování vzduchových komor se nám stalo téměř druhou přirozeností. Náš hovor se už netočil kolem možnosti záchrany, ale spíš kolem otázky, za jak dlouho dorazíme k pevnině a v jakém asi budeme stavu, až přistaneme.