Voda

Ráno začalo dobře. Nalezli jsme v jole dvě létající ryby, jež nám spolu s třetí, která přistála ve člunu, zajistily půl ryby na osobu k snídani. Ačkoli byly dost malé, měly příjemnou chuť a obsahovaly čerstvou vodu, takže jsme ještě ušetřili doušek ze sklenice. Stále platil volný systém dávkování podle osobní potřeby, ale přesto jsem každého při pití sledoval, i když spíš proto, abych se ujistil, že si skutečně bere svůj podíl, než z nějaké podezíravosti. Lyn už ve dvou případech jen přiložila sklenici ke rtům a nenapila se, a když jsem jí přikázal pít, namítala, že nemá žízeň a že se o její podíl mohou rozdělit dvojčata. Věděl jsem, že kluci ji potřebují stejně jako vodu, a uplatnil jsem svůj nejtěžší argument, že dokud se nenapije, nebude pít nikdo. Vzal jsem tři rybí hlavy na Ednamair s tím, že zkusím něco ulovit, než bude hotov druhý oštěp. Chlapci se zatím věnovali vybírání vody, dofuko-vání člunu a hledání dalších trhlin. Lyn plnila svůj pevný rozvrh — přepírala svršky, sušila pokrývky a prováděla s dvojčaty každodenní cviky na posílení nohou.