Další ryba

Tentokrát to byl pořádný kus, bojoval ze všech sil a šňůra se mi zařezávala do rukou, jak jsem kousek po kousku přitahoval rybu k jole. Robin s dvojčaty mě rozčileně pozorovali z průlezu člunové střechy. Už jsem ji viděl, dobře desetikilový kus typu makrely. Bojovala a vzpouzela se proti tahu šňůry, která ji vlekla k hladině, a potom, když jsem prudce zatáhl, abych ji vyhodil na palubu, vymrštila se vysoko do vzduchu a byla pryč. Prázdný háček už nebyl zakřivený, dynamická síla rybího skoku jej téměř narovnala. Hluboký pocit zklamání a sžíravá bolest rozdrásaných boláků na prstech obou rukou by mne asi rozplakaly, kdyby mým očím zbývalo dost vláhy pro slzy. Takhle jsem jen přivázal ke šňůře větší háček, navnadil ho kouskem vnitřností z mrtvé kilová ryby a nahodil znovu do hloubky, rozhodnut si tentokrát s rybou pohrát a riskoval, ze mi ji sežerou žraloci. Prudké škubnutí následovalo takřka vzápětí a pak jsem už jen zvolna vytahoval přehryznutou šňůru do joly; žraloci se vrátili!