Všichni musíme dělat věci, které se nám nelíbí

Ve svých dvaadvaceti letech byl, tak trochu i vlastní zásluhou, typickým produktem osmiletého výchovného systému, který nedával studentům takřka žádnou příležitost osvojit si hlavní zásady fyzické existence a vrhal je do života zcela nepraktické, domýšlivé, s hlavou plnou prefabrikovaných vědomostí, které jsou asi stejně užitečné jako chodit s motovidlem na hrdličku, když jsou v sázce lidské životy. Mrzelo mě, že právě my musíme být katalyzátorem, otevírajícím jeho mysl realitě, ale doufal jsem, že jeho cit pro spravedlnost (Robin se nás vždycky snažil usmířit, když jsme se s Lyn dostali do křížku) a střízlivá dobrá povaha napomohou jeho soudnosti. Pohlédl jsem na něho — „Všichni musíme dělat věci, které se nám nelíbí, Robině, zvlášť teď. Kdybys zůstal odkázán na svůj vlastní rozum, byl bys už dávno v pánu." Otevřel ústa, aby něco namítl, ale zarazil jsem ho zdviženou rukou. „Jestli někdo z nás zemře jen proto, že se ti nechtělo splnit nějaký příkaz, zabiju tě!" Jeho vyděšené oči mi visely na tváři. „To není pohrůžka, Robině, ber to jako slib," dodal jsem. Mohl poznat, že to myslím vážně.