250 mil od Espinosy

Naše poloha v pravé poledne byla 445' severní šířky a 250 mil na západ od Espinosy a přestože teplota moře byla dost značná, stále jsem ještě nebral v úvahu odchylku východním směrem, maje na paměti, že pro nás bude lepší, když zemi spatříme dříve, než jsme očekávali, než později; nezačnu s ní počítat, dokud si nebudu stoprocentně jistý, že jsme unášeni proudem. Po dalším neúspěšném pokusu zamezit pronikání vody do člunu jsme dofoukali vzduchové komory spojenými silami, když každý třicetkrát fouknul z plných plic do hadičky a předal ji dalšímu. Na nebi se opět začal shlukovat těžký kumulus a pravděpodobnost deště silně vzrostla. Douglas, který vkládal do práce všechnu svoji energii, padal únavou a temné kruhy pod očima prozrazovaly naprosté vyčerpání fyzických zdrojů. Zdálo se mi, jako bych za jeho propadlými lícemi viděl stín smrti. Lyn se cílevědomě činila na protějším konci člunu, kde chystala dvojčatům pár soust přídavku z železných zásob a pečlivě balila krabice zpět do nepromokavých vaků. Úzkostlivě jsme sledovali, jak všude kolem nás spadají dešťové spršky, v jednu chvíli jsme jich napočítali dokonce deset, ale všechny se nám vyhnuly a k večeři jsme otevřeli další plechovku vody: byla plná jen z poloviny! Zbývaly nám ještě tři litry a litr poloslané, odporné břečky.