Pijeme krev

Pozdvihl jsem plný ke rtům a opatrně ochutnal. Krev nebyla ani trochu slaná! Zaklonil jsem hrnek a vypil ho do dna. „Lahoda!" vykřikl jsem. Měl jsem pocit, jako bych se právě napil elixíru života. „Tumáte, pijte," a podal jsem plný vylejvák želví krve, bylo jí aspoň půl litru, do člunu, aby se napili ostatní. Lyn se mi potom svěřila, že měla strach, aby nás nemusela nutit do pití, a že jsem vypadal naprosto odporně, jak jsem do sebe obracel krev a kapala mi z vousů. Nevím, jak jsem vypadal, ale rozhodně chutnala dobře, a podle toho, jak ostatní mého příkladu následovali, bylo zřejmé, že jí také přišli na chuť. Podal jsem do člunu další půllitr, a třebaže se část krve srazila, než jsme ji stačili vypít, sedlinu jsme vyškrabali a použili jí jako omáčky k sušenému želvímu masu a rybám.