250 mil od mysu Espinosa

Naše polední poloha - 5° 20' severní šířky, 250 mil od mysu Espinosa (95° 30' západní délky) — demonstrovala, jak málo bylo v posledních dnech větru. Moře bylo velice mírné, a tak, řekl jsem si, že zkusím plachtit přídí napřed a kormidlovat jolu veslem, abychom se na klidném moři dostali co nejdále na východ. Když se vlny začnou nebezpečně zvyšovat, můžeme plachtu přehodit a plout kupředu zádí, která je k plavbě po rozbouřeném moři způsobilejší. Zatímco jsem vázal lanovou smyčku a připevňoval ji k závěsům, v nichž mělo být kormidlo-veslo uloženo, Douglas s Robinem rozvěsili po lanoví kusy želvího masa určené k sušení a Lyn s dvojčaty se zabývali ukládáním zásob a hledáním místa pro menší součásti naší výzbroje. Dávali jsme si všichni dobrý pozor, abychom nepřenášeli svou váhu na protější stranu joly, a nevarovali předem ostatní, že se přesunujeme, a někdo z druhé strany se vždycky pohnul v protisměru, takže jola byla stále rovnoměrně zatížená. S veškerým nákladem rozloženým po dně, a tedy se sníženým těžištěm, byla jola ve skutečnosti stabilnější, než jsem si představoval. Obloha zůstávala zatažená a byli jsme aspoň ušetřeni vztyčování slunečního přístřešku, na který došlo až na sklonku odpoledne, a mohl jsem se tedy soustředit na upevnění plovacího límce kolem přídě. Nejprve jsem přivázal oba konce dlouhého, uzenkovitého plováku k závěsům bočních ploutví ve středu joly, a potom jsem střed rukávu zdvihl a připevnil k přídi těsně pod pažení, takže kdyby jola najela přídí do vlny, límec by ji nejen podržel, ale současně by také zabránil tomu, aby se do ní vlna přelila. Druhý rukáv (střední sedačku z člunu) jsem přivázal napříč joly za střední lavici, kde sloužila za opěradlo těm, kdo tam právě seděli.