Evakuace do joly

Dvojčata tiše klábosila v koutku o kočce, kterou si hodlala pořídit, až se vrátíme do Anglie, kde bude mít svoje místo, čím ji budou krmit a jak ji budou ochočovat. Neil miloval srstnatá zvířata a dokázal se o nich bavit celé hodiny. Douglas se vrátil k pečenému králíkovi a Robin pěl rapsodie na kaši z ovesných vloček a mléko. Lyn a já jsme vzdávali díky osudu za vodu, byla znamenitá! Tato noc bude žít v naších myslích jako noc naprosté mizérie. Ústa jsme měli do krve rozedřená hrubým povrchem nafukovací hadice a plíce a tváře nám trnuly bolestí od námahy, kterou nás stálo udržet člun nafouknutý. Ve vodě na dně člunu se ležet nedalo, jedině nahoře na vzduchových komorách, ale tím, jak jsme je stlačovali, z nich ucházel vzduch mnohem rychleji. Lyn se děsila, aby některé z dvojčat v zadním oddělení neusnulo obličejem dolů a neutopilo se, neboť teď jsme vybírali jenom přední část, ale ani tu jsme už nestačili vybírat do sucha, a zadní byla zatopena do výšky osmi centimetrů. Odhadoval jsem, že ještě několik dní bychom pravděpodobně člun na vodě udrželi, ale námaha, s níž to bylo spojeno, z nás odčerpávala veškerou tělesnou sílu a boláků na rukou a na nohou přibývalo takřka každou hodinou — zbytečně jsme touhle bitvou o člun plýtvali životy. Evakuace na jolu byla nevyhnutelná a musela se uskutečnit co nejdříve; v jole nás mohla potkat smrt v důsledku chybného rozhodnutí, mohli jsme se překotit, nebo nás za bouře mohla strhnout ke dnu vysoká vlna, ale všechny tyto krajnosti byly podle mého názoru přijatelnější než další zhoršení našeho fyzického a duševního stavu, které by nás přes naprosté vyčerpání dovedlo k rezignaci a smrti.