Zpátky

Konečně jsem jí dostihl. Švihem jsem se vzepřel o záď a přehodil tělo do bezpečí, natáhl se po plachtě a strhl jí dolů, a pak se pode mnou podlomila kolena a padl jsme přes lavičku, celý roztřesený, hotový s dechem a se srdcem rozbušeným jako kladivo. Zdvihl jsem ruku a zamával na člun, teď už asi dvě stě metrů daleko, a potom jsem zvolna od plachty odvázal pádlo a pádloval zpátky ke člunu. Trvalo mi to bezmála půl hodiny. Šest metrů pod hladinou zvědavě kroužila dlouhá torpéda dvou žraloků, zřejmě už posnídali. Lyn seděla opřená zády o střední sedačku a snažila se překonat rozrušení nedávných chvil. Následující řádky jsou jejím vylíčením událostí na člunu, když Douglas vykřikl: "Tati, jola je pryč!"